V červnu dovedl “A” tým Slovanu k postupu do Moravskoslezské fotbalové ligy, na podzim se s ním ziskem 6. místa postaral o jedno z největších překvapení soutěže. V rozsáhlém rozhovoru si můžete přečíst, jak s odstupem času hodnotí Michal Kugler první polovinu sezóny.

Michale, na jaře Rosice s rekordním ziskem 71 bodů postoupily do 3. ligy, na podzim v ní obsadily 6. místo. Docela povedený rok pro rosický fotbal, nemyslíte?

Ano, pro FC Slovan Rosice to byl povedený rok. Jsem rád, že byl tak úspěšný právě ten, kdy slavíme 110 let od založení. Když si představím to množství hráčů, diváků, trenérů, předsedu… cítím hrdost. Nic není v Rosicích náhoda, je za tím vidět koncepce, stabilita, dodržování zásad a rozumné vize.

Jak hodnotíte premiérovou půlsezónu Rosic v MSFL?

MSFL je těžká soutěž, to jsme věděli, s tím jsme do toho šli. Věděli jsme, že nebudeme vyhrávat každý zápas a že to bude hodně o hlavě. Hraje se jinak než divize. Nepadá tolik branek, když dá tým gól, většinou se zatáhne a je to o dobývání. Pořád si na ni zvykáme, pořád nás překvapuje. Z každého zápasu si připomínáme herní situace, ze kterých se můžeme poučit a posunout herní výkonnost.

Před sezónou sestoupilo do MSFL Znojmo, přibyly čtyři béčka prvoligových týmů, postoupilo silné Blansko. Co říkáte na soutěž celkově?

Tím, že ze třetí ligy může sestoupit až šest týmů a hraje v ní 18 klubů, je nesmírně náročná. Nikdo nic nepodcenil a všechny týmy mají dostatečnou šířku a kvalitu kádru. Ekonomické možnosti některých klubů jsou na úrovni 2. ligy. Ale z první půle mám pocit, že každý může porazit každého a každý zápas se hraje na krev.

V čem spatřujete největší rozdíl mezi 3. ligou a divizí?

Je silovější, fotbalovější, rychlejší, takticky i kondičně jsou týmy na dobré úrovni. My si užíváme každý zápas a jdeme kolo od kola, bod za bodem. Cíl je zachránit Slovan v soutěži. Za jaro potřebujeme uhrát ještě 16 bodů, to není nic lehkého. Vím, jak se hraje o udržení, psychika je jeden z rozhodujících faktorů. Ale na divizi ode mě nic špatného neuslyšíte, určitě svoji kvalitu má. Na prvním místě je Blansko. Sice posílilo, ale osa týmu jsou hráči, kteří loni hráli divizi. My jsme šestí a je to u nás vyloženě postaveno na hráčích z divize. Vidím v divizi hodně hráčů, kteří by uspěli ve vyšších soutěžích, o tom jsem přesvědčen.

Oproti divizním utkáním chodí na domácí zápasy Slovanu v MSFL téměř dvojnásobné návštěvy. S průměrnou návštěvností 307 diváků na utkání jsou Rosice na 6. místě z 18 účastníků. Překvapil Vás takto zvýšený zájem o místní fotbal?

Nepřekvapil, Rosice jsou fotbalové město. Jsme za to rádi, vážíme si toho. Naši fanoušci umí být slyšet, umí nám pomoct, s nimi za zády jsme sebevědomější. Tady není uměle nic vytvořeno, tady je vidět ta 110letá tradice. Slovan není žádná rychlokvaška. Tady se bude hrát fotbal i za 200 let.

Které podzimní utkání se Vám jako trenérovi líbilo nejvíce a které naopak hodnotíte jako nejméně povedené?

Z dvaceti soutěžních zápasů mě zklamali čtyři zápasy. Určitě nejvíc na Slovácku, kde jsme propadli ve všem. Chtěli jsme na soupeře vletět, ale soupeř prokázal velikou kvalitu a na nás bylo vidět, že jsme ve středu hráli velice povedený a úspěšný zápas s Velkým Meziříčím. Hráč Hellebrand, o kterého má teď zájem celá liga, z nás udělal trhací kalendář. Ve Vyškově jsme nechytli vstup do druhého poločasu a druhý poločas se Znojmem, bylo vidět, že se bojíme o výsledek a padla na nás povinnost výhry. Stačilo to jen na remízu. A poslední zápas v Otrokovicích, kde bylo znát, že je to poslední zápas půlsezóny a soupeř měl přece jen větší motivaci uspět než my. Druhou půli jsme vystřídali čtyři hráče naráz a výkonnost se výrazně zvýšila, dostali jsme soupeře pod tlak, dali jsme gól, který nám rozhodčí neuznal a pomezní měl praporek nahoře při všech našich útočných akcích. Škoda, se vší pokorou, dalo se uspět. Každý zápas, ať je to v Olomouci nebo třeba v Otrokovicích, má stejnou váhu, hraje se o tři body. Akorát tím zápasem na Viktorii devalvujeme to, co se nám povedlo před týdnem. Mohli jsme skončit na neuvěřitelném druhém místě. Vždy jsme se snažili hrát přímočarý, rychlý, aktivní fotbal, který je nepříjemný pro každého soupeře.

V první polovině sezóny inkasovaly Rosice pouhých 11 branek. Mají nejlepší obranu a brankáře v celé soutěži. V 17 zápasech vstřelily ale pouhých 16 gólů. Čím to je?

Obrana i útok je práce celého týmu. Jak už jsem řekl, pokud chceme být úspěšní, je potřeba hrát vzadu na nulu a snažit se vstřelit branku. Hodně na tom pracujeme. Tyhle tréninky sice nikoho nebaví, ale náš defenzivní systém je propracovaný a pořád ho rozvíjíme. Pracovitost, poctivost, organizace, týmovost, charakter, žádné alibismy, to jsou věci, které jsou na prvním místě. V divizi jsme stříleli o hodně víc branek, od první minuty jsme dostupovali soupeře už při rozehrávce a vystavovali ho do tlaku. My jsme byli ti, kteří měli dominanci. Nechci říkat, že máme na třetí ligu menší kvalitu, Hráči, které vedu, jsou v mých očích nejlepší, jaké jsem kdy trénoval. Nic špatného proti nim neuslyšíte, ale výkonnost týmů ve třetí lize je opravdu vysoká a pokud naši hráči nedají do zápasu co v nich je, je těžké potom uspět. Zatím se to kromě dvou zápasů dařilo a byl jsem spokojen. Moc nám dal i MOL Cup, kde jsme odehráli tři kvalitní zápasy a ze zápasu se Sigmou Olomouc jsme přenesli hodně věcí do naší soutěže. Já nejsem žádný trenér „Jájíček“, jsou jich plné noviny. Nejsem z těch, kteří po prohraném zápase vše svádí na hráče a po vyhraném se vynáší do nebes. Nikdy nehraji na sebe a to chci a důsledně to vyžaduji i po našich hráčích. Za výhru i prohru máme zodpovědnost my všichni, tak to máme v Rosicích nastaveno. Jsem přesvědčen, že tudy vede cesta nejen ve fotbale.

Je v týmu někdo, koho byste chtěl vyzdvihnout za podzimní výkony?

Ne. Ve své hlavě to vím a se sportovním úsekem si to vyhodnocujeme. Kdo byl platnější, ale do rozhovoru neřeknu. Nikdo není víc než tým a tým je nejlepší hráč. Statistiky něco řeknou a já za sebe dám hodně na cit. Při zápasech tolik neovlivním co se děje ve finální fázi, tam mají hráči víceméně volnost, mě zajímá v tu chvíli celoplošné postavení týmu. Jestli jsou hráči správně postaveni na výstavbu, jestli mají správné postavení na defenzivní činnost, jestli rychle přepnou mezi obranou a útokem, jestli je tam ochota k náběhovým činnostem, atd.

Nesmí chybět tradiční otázka týkající se posil. Těch dorazilo během podzimu úctyhodných sedm. Mohl byste v krátkosti dosavadní působení jednotlivých hráčů zhodnotit?

Vybíráme hráče, kteří jsou charakterově, herně, kondičně, sebevědomě, inteligenčně (tím nemyslím jen herní inteligenci) a v neposlední řadě i finančně vhodní a dostupní pro Rosice. To vůbec není jednoduché v konkurenci Líšně, Blanska, Vyškova i Zbrojovky, která má nově “B” tým a chce uspět ve své soutěži. My si těžko můžeme pomáhat hráči z Balkánu, Afriky nebo jak to často bývá ze Slovenska. Dojezdová vzdálenost, jejich ubytování a samozřejmě finanční požadavky by neúměrně zatěžovaly náš rozpočet. Náš předseda, Ing. Fukan, byl sice na jeho poměry velkorysý, ale je to podnikatel a hlídá si každou korunu. Já se s tím ztotožňuji. S rozpočtem nám pomůže město Rosice, nějaké sponzory také máme, ale možnosti Blanska, Líšně, Vyškova a samozřejmě Brna jsou na úplně jiné úrovni. Děkuji Peťovi Čejkovi, který si v létě moc neodpočal a udělal moc práce při sestavování kádru. Je to takový rosický Nezmar a hlavně mě s předsedou nechali pracovat a nevytvářeli na mě zbytečné tlaky.

Jen letmo k jednotlivým hráčům… Honza Nedvěd: osobnost, kvalita, pracovitost, inteligence. Chci ještě jednou poděkovat Žďáru, že nám ho uvolnil. Chvilku jsme si na sebe museli zvykat, ale pomohl, potvrdil to, co jsme o něm věděli; Miroslav Minárčik: zase super charakter, když byl na hřišti, tým s ním měl větší emoce, rozšířil rozměr našeho týmu. Je to ten typ hráče, který může nosit kapitánskou pásku; Erik Sedláček: ostrý kraj, pracovitý, zase jsme si na sebe museli chvilku zvyknout. Chtěli jsme po něm něco jiného než na co byl zvyklý. Když se do toho dostal, zranil se. S Olomoucí hrál skvělý zápas a těšíme se na jeho sprintové náběhy za obranu na jaře; Libor Daněk: hráč, kterého jsme měli vytipovaného delší dobu, bohužel z Líšně přišel se zdravotním handicapem, který byl bohužel většího rozsahu než jsme si všichni mysleli. Potom dostal v přemíře snahy červenou kartu, je schopný nám pomoci; David Juran: je to třetiligový brankář, vidím dva problémy. O jednom mluvit nebudu, to on ví, to si necháme v kabině. Druhý je, že v Rosicích chytá Zádrapa a nerozumím, proč už dávno nechytá ve vyšší soutěži. Jeho tréninková morálka a pracovitost ho předurčují k tomu, aby se fotbalem živil. Jirka Koláčný: nechyběl na žádné tréninkové jednotce, ze začátku moc prostoru nedostával, prosadil se do základu až v zápase s Blanskem a zůstal v něm víceméně až do konce podzimu. Hodně jsme spolu mluvili o tom, jak si představuji jeho hru a přínos pro tým. Bylo fajn, když jsem viděl, že se snaží taktiku přenášet a doplňoval to svým fotbalovým umem. Když jsem mu po cca desátem kole řekl, ať se podívá jak hrál v Hulíně a jak hraje teď, řekl mi, že se radši ani dívat nebude. Nevím jak diváky, ale mě v některých zápasech opravdu hodně bavil a užíval jsem si to. Petr Kirschner: řeknu to tak, prvně jsme měli zájem o Musila ze Startu, nevyšlo to. Pak o Plichtu, ten dal přednost Velkému Meziříčí. Kirša byl vlastně až třetí v řadě. Petr Čejka našel slabinu v jeho smlouvě se Znojmem a tím pádem jsme ho mohli dovést za rozumných podmínek. Já můžu říct, že jsme měli šťastnou ruku. Dře, hraje pro tým, přenášení herní taktiky má na top úrovni. Jeho souhra s Nedvědem nám přinášela body.

Druhá tradiční otázka – jaké změny v kádru se chystají během zimní přestávky?

Uzdravil se Petr Šíp po dlouhodobém zranění, vrátil se Míša Kugler z Řecka, uzdravil se Erik Sedláček. Pokud nikdo neodejde, posílení bude jen kosmetické. Hráči s perspektivou, ale hlavně citlivě. Vstupů bylo v létě až moc. Je potřeba stabilizovat a automatizovat to, co máme.

Kdy zahájí “A” tým zimní přípravu a jak bude v kostce probíhat?

Přípravu začínáme 7. ledna a budeme jako vždy trénovat pětkrát týdně. První přípravný zápas budeme hrát 25.1. a 7.3. máme první mistrovský. Přijede k nám Sigma, nejfotbalovější tým soutěže.

K dnešnímu dni máte na lavičce Slovanu odkoučovaných neuvěřitelných 120 mistrovských utkáních s úctyhodnou bilancí 70 výher, 29 remíz a 21 proher. Po novém roce byste měl v Rosicích začít už svoji pátou sezónu, neobdržel jste nějakou lukrativnější nabídku?

Čtyři roky trénovat jeden klub se ve fotbale moc neděje. Když jsme sem s trenérským týmem přišli, hrálo se o udržení v divizi. Za to, že jsme za tu dobu uhráli tolik bodů, nemůžu jen já. Jak jsem řekl, v Rosicích je rozumné vedení, super vedoucí mužstva Mirek Bílek, který už pomalu střídá za mě i během zápasu a když za něj zaskočí pan Čejka starší, dá tomu takový otcovský přístup. Už čtyři a půl roku dělá týmům, které vedu, trenéra brankářů Josef Hron. Přináší to výsledky, štěstí a vždycky mi dobře poradil, když jsem potřeboval. Plus další trenér brankářů Petr Soustružník – kvalita a týmovost. Masér Radek Kříž umí klukům pomoct. A když už opravdu nevím, zajedu nebo vytočím číslo na Karla Jarůška. Bylo by škoda nevyužít jeho zkušeností a nadhledu, moc mu děkuji.

Co budete dělat nyní po skončení soutěže? Dostanou po několika měsících přednost před fotbalem rodina s muzikou?

Je to tak, že jsem se za čtrnáct dnů volna ještě nezastavil. Rodina, práce, muzika, fotbal je vlastně celý rok pořád. Dcery jsou super, vidím se v nich a muzika? Máme novou kapelu s Jardem Albertem Kronkem (Hrubin), hráli jsme spolu krásný koncert v Sonu. Jsem rád, že s tímto bohem políbeným člověkem můžu zase hrát a Slovan s ním získal dalšího fanouška – chodí na naše zápasy a fandí nám.

Děkujeme Vám za rozhovor a za skvělý fotbalový rok 2019!

Děkuji. Přeji všem lidem lásku, klid, štěstí, zdraví. Na světě je krásně, zvedněme hlavy, buďme k sobě slušní, mějme k sobě respekt a pamatujme, když nejde o život, nejde o nic. Za všechno vám děkuji.