Pauzu vynucenou dočasným pozastavením všech fotbalových soutěží se náš klub rozhodl fanouškům Slovanu alespoň trochu zpestřit a v nejbližších dnech pro ně připravujeme sérii rozhovorů s hráči “A“ týmu. Jako prvního jsme vyzpovídali záložníka Tomáše Selingera, který do Rosic přestoupil v roce 2011 v současnosti už zde kroutí svoji desátou sezónu.
Tomáši, po Petru Malatovi a Janu Vítámvásovi jsi třetí služebně nejstarší hráč Slovanu. Na kterou sezónu vzpomínáš nejraději a která byla naopak z tvého pohledu ta nejméně povedená?
V prvé řadě bych chtěl všechny pozdravit a popřát hodně sil a ohleduplnosti v těchto těžkých časech. Předem se taky omlouvám za zbytečně dlouhé odpovědi, ale nemám teď moc co dělat…
Co se týče fotbalu, tak bych asi těžko vybral jenom jednu sezonu, která byla vyloženě nejlepší nebo nejhorší. Velkým zážitkem pro mě byl postup do MSFL hned v mojí první sezoně mezi chlapy a následující dva roky v této soutěži. V divizi jsme, až na jednu sezonu, byli vždy na špici, ale nejlepší sezóna mohla být ta letošní. Cokoliv v první osmičce by byl velký úspěch, nereálná nebyla/není ani TOP 5. Nejhorší byla sezona, kdy jsme skončili 8. v divizi a já jsem si na jejím konci ještě ke všemu zlomil člunkovou kost na ruce a nemohl odjet na amatérské ME do Irska.
Za tvoje působení se v Rosicích vystřídala řada trenérů. Ke kterému jsi měl nejblíž?
To je trošku zákeřná otázka. Musím říct, že pan Kugler se určitě pohybuje na nějakém 8.-9. místě mých nej trenérů. Ne, dělám si srandu. Za tu dobu, co jsem v Rosicích, mě vedlo hodně trenérů a na většinu z nich vzpomínám v dobrém. Z každého si mohl člověk něco vzít a někteří z nich měli zkušenosti z trénování na nejvyšší úrovni. Asi nikdo z nich ale fotbalu neobětoval tolik, jako náš současný trenér. Myslím si, že málokdo dokáže s týmem pracovat po fyzické i psychické stránce, nachystat ho a rozebrat soupeře tak dobře, jako on. Jelikož mě vede už déle než 4 roky, tak jsem ho poznal blíže než ostatní trenéry i z lidské stránky. Ne vždy je to mezi námi růžové, jelikož jak vysoké nároky má na sebe, takové vyžaduje i po ostatních a někdy je těžké tomu vyhovět. Ale musím říct, že je to jeho velkou zásluhou, že jsme tam, kde jsme.
Ještě bych rád zmínil našeho pana ředitele Mgr. Čejku. Už jenom proto, abych si šplhl, ale hlavně proto, že společně s naším trenérem je on tím hlavním důvodem, že jsou momentálně Rosice na 5. místě v MSFL.
Jaký je rozdíl mezi rosickým týmem co hrál MSFL v letech 2011-2013 a tím současným?
Týmy z let 2011-2013 měly velkou hráčskou kvalitu. Byli v nich exligový hráči (Živný, Pacanda, Šustr …), tahouni Malata, Pšikal, Vítámvás a doplňován byl hráči z druholigového Znojma. Ale nebyli jsme tak dobře fyzicky ani takticky připravení, jako teď. Zvláště ve druhé sezoně to bylo složité, protože jsme byli farmou Znojma, odkud někdy přišlo na zápas i 8 lidí a všichni museli hrát. To se samozřejmě projevovalo i na tréninkové morálce, někdy nás trénovalo třeba jenom 5. Za těchto okolností bylo těžké se sehrávat a vytvořit tým, který by táhl za jeden provaz.
Myslím si, že momentálně nemáme lepší fotbalisty, než jsme měli předtím. Rozhodně jsme ale pracovitější, fyzicky našlapaní a organizovanější. Všichni ví, co mají dělat a taky to dělají. Mnohem víc fungujeme jako tým a každý dělá pro úspěch maximum. Troufnu si říct, že současný mančaft by ty předchozí byl schopný porážet.
Rosice si jako nováček MSFL vedou víc než dobře, po 18 odehraných kolech jsou na 5. místě. Čekal jsi to před sezónou?
Když jsem se díval před sezonou, jaké týmy budou soutěž hrát a na jejich soupisky, nenašel jsem ani jednoho soupeře, kterého bych zařadil ke snadnějším. Říkal jsem si, do jak kvalitní soutěže jdeme, ale zároveň jsem byl zvědavý, jak obstojíme. Všichni jsme cítili, že máme sílu a že jsme schopni hrát dobré zápasy s třetiligovými týmy v přátelácích nebo v poháru. Navíc, většina z nás, už si MSFL vyzkoušela. Nemůžu říct, že bych to čekal, ale cítil jsem velké odhodlání ukázat, že na to máme.
Po 9týdenní zimní přípravě a prvním jarním mistráku byla soutěž nečekaně rychle přerušena. Co to pro člověka, který je 5-6 krát týdně na hřišti znamená?
Připravovat se dva měsíce kvůli jednomu zápasu není nic moc. Popravdě, moc nevěřím tomu, že by se soutěže ještě rozběhly. Z toho důvodu teď spíš odpočívám a snažím se dát si do kupy žaludek, se kterým poslední půlrok bojuju. Pohyb už mi ale taky chybí, takže plánuji pomalu začít běhat a cvičit. Všichni už se těšíme, až to bude za námi a soutěže se znovu rozjedou.
Jakým způsobem se udržuješ v kondici v době karantény?
Jak jsem psal výše, snažím se spíš odpočívat a stát se největším hadem ve hře Slither. Jakmile to zdraví dovolí, začnu běhat, cvičit a zajdu si i zakopat, jelikož máme v Bučovicích 100 metrů pod barákem fotbalové hřiště a v baráku budoucího švagra, který je taky fotbalista. Dáme si o tatranku, jedna na jedna na celý.
Ke komu ze současného kádru máš nejblíž? Udržuješ přátelství i s některým bývalým spoluhráčem Slovanu?
Se Zezininhem (Tadeáš Zezula) a Kuginhem (Michal Kugler) se znám z vysoké a několik let jsme spolu bydleli. Možná je to trochu i moje zásluha, že jsou teď v Rosicích. Zádry (Jan Zádrapa) na fleku vedle mě rozdává úsměvy už pátou sezónu a Drb (Pavel Drbal) naproti zase bere už 5 let víc a víc místa spoluhráčům. S Kršou (Michael Kršák) jsme spolu hráli v dorostu Zbrojovky, Džanek (Jan Vítámvás) a Peca (Petr Malata) jsou moji spoluhráči třetinu mého života, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Objevuje se to v každém našem rozhovoru, ale musím to znovu potvrdit, že opravdu fungujeme jako parta. Každý rychle zapadne a hodně času spolu trávíme i mimo fotbal.
S Hodičem (Tomáš Hoda), Urbecem (Martin Urbánek) a Dolíkem (Jan Doležel) se pravidelně vídáme, byl jsem jim na svatbě a jestli do toho nezasáhne virus, tak půjdou v červnu i oni mně na svatbu. Jinak se více či méně potkávám se spoustou bývalých spoluhráčů, většinou přes fotbalové akce nebo akce a s každým se vidím moc rád.
Kdo v kabině je podle tebe největším srdcařem, kdo bavičem, kdo kliďasem a kdo naopak největším nervákem?
Srdcař: Petr Malata, Jan Zádrapa
Bavič: Jan Vítámvás, když je
Kliďas: Pavel Novák
Nervák: záleží, jak je to myšleno, ale jestli ten, kdo nejvíc huláká na hřišti, pak jednoznačně Kuba Černý
Proč hraješ s číslem 12?
V dorostu Zbrojovky jsem občas hrál, občas střídal, takže jsem 12 míval docela často a jelikož byla v Rosicích volná, tak jsem si ji vzal a už mi zůstala.
Většinu zápasů rosického áčka navštěvuje tvůj otec i budoucí tchán. Řešíte doma fotbal?
Taťka hraje fotbal celý život a brácha taky do 20 hrával. Budoucí tchán je ředitel fotbalu v Bučovicích a jeho syn tam hraje a trénuje v olomoucké Sigmě, takže fotbal je doma vždy jedno z hlavních témat.
Jelikož v tom přítelkyně vyrůstala, tak fotbal taky sleduje a jezdí se dívat. Ještě, že hraju pořád dobře, protože ta se s hodnocením moc nemaže. Naštěstí jí to můžu vrátit při jejich volejbalových a florbalových zápasech.
Děkujeme za rozhovor a přejeme pevné zdraví a brzký návrat na fotbalový trávník.
Díky taky.
Tomáš Selinger, FC ODRA Petřkovice – FC Slovan Rosice, MSFL, 10.8.2019 (autor: Werner Ullmann)
