V červenci tohoto roku to bude 5 let, co Pavel Drbal přestoupil z třetiligového HFK Olomouc do Slovanu Rosice. Přestože jeho premiérová sezóna nevyšla podle představ ho samotného ani vedení klubu, nakonec se odchovanec brněnské Zbrojovky vypracoval v klíčového hráče rosické defenzivy a zástupce kapitána týmu.

Pavle, do Rosic jsi přišel v létě 2015 jako velká posila. V první polovině sezóny jsi však ty ani tvoji spoluhráči nepředváděl zrovna skvělé výkony. Pamatuješ si ještě na ten půlrok?

Ano, samozřejmě si tohle ne příliš podařené období pamatuji. Důvodů může být spousta, nepřišel jsem z HFK Olomouc v dobrém rozpoložení a připravenosti. Dále to pro mě byl krok zpět a ztráta motivace ve fotbale, jelikož jsem začal hodně řešit pracovní stránku. V tomto období mě podržel trenér Kugler společně s ředitelem klubu panem Čejkou. Dodnes jim to nezapomenu a dělám vše pro to, abych jim to na hřišti alespoň trochu vrátil.

Dnes je situace naprosto odlišná. Jsi jednou z opor týmu, ve kterém navíc zastáváš roli zástupce kapitána. Co se za těch pár let změnilo?

Změnila se spousta věcí. Naučil jsem se pracovat s přednostmi, které mám a snažit se je využít ve prospěch týmu. Každý v Rosicích víme, jaká je naše role. Je to hlavně o nastavení v hlavě. Za tuhle roli zástupce kapitána musím skrytě poděkovat hlavně přítelkyni Tomáše Selingera a jejich společnému výletu během přípravy.

Jak už bylo zmíněno v předchozí otázce, při absenci Petra Malaty plníš roli kapitána. Je zápas s kapitánskou páskou v něčem jiný než bez ní?

Z mého pohledu je zápas pořád stejný, vždy se snažím hrát co nejlépe a být v kontaktu se spoluhráči i rozhodčími. Rozdíl je hlavně pro zbytek týmu, protože je velký rozdíl jestli na hřišti Petr Malata je nebo není.

Rosice jsou v posledních sezónách vyhlášené pevnou defenzivou. I letos máte co do počtu inkasovaných branek nejlepší bilanci. Čemu tohle přisuzuješ?

Docela jsme v tom našli zalíbení. Baví nás vyhrávat a jako z pohledu obránce nás baví nedostávat góly. Každá obdržená branka nás mrzí a děláme vše proto, aby k tomu nedošlo. Celý tým pracuje na hřišti na 100 %, ale směrem dozadu je to na 120 %. Jsme tým, který nedává mnoho branek. Naštěstí jsme našli klíč k úspěchu – branky nedostávat.

Kromě obranných povinností si docela dobře vedeš i v útoku. V této sezóně jsi vstřelil 2 góly (celkově 3. nejlepší střelec týmu), v předchozí sezóně dokonce 9 gólů (celkově 2.-3. nejlepší střelec) a v sezóně 2017/2018 ses prosadil pětkrát (celkově 6. nejlepší střelec). Neměl bys hrát spíš v útoku?

Tahle ta bilance nevypadá vůbec špatně. Vzhledem k mé postavě nepůsobím u branky soupeře moc nebezpečně. Tam bych viděl mou hlavní výhodu. V útoku by mi to určitě slušelo. Vlastně samotnému mi není jasné, proč se v útoku ještě neobjevuji? Na obranu trenéra velký problém vidím v tom, že tam se musí běhat.

Jak snášíš dočasné přerušení soutěže a celého tréninkového procesu?

Situace je náročná pro všechny. Je velká škoda se připravit o takhle rozehranou sezonu, ale bohužel někdy jsou ve hře důležitější věci než fotbal. Je to zvláštní období, když o víkendu nejdu na zápas a navíc se na žádný nepodívám ani v televizi. Ženy sportovců zažívají šťastné období, řekl bych. Já osobně momentálně děkuji bohu za Netflix a Football Managera.

Kvůli práci nemáš možnost účastnit se všech tréninků s týmem. Je pravda, že se připravuješ individuálně pod vedením Karla Jarůška?

Není lehké se připravovat individuálně vzhledem k mé práci a navíc mi chybí pravidelný kontakt s týmem. Je to složitější, ale snažím se dělat všechno pro to, aby to fungovalo. Samozřejmě důležitá je vstřícnost vedení Rosic a hlavně pana trenéra Kuglera.

Tréninky pod vedením pana Jarůška mě baví a hlavně pomáhají. Snaží se mi pomoct ve věcech, které využiji v zápasech a dává mi to zase nový pohled na různé herní situace. 

S některými spoluhráči, konkrétně Honzou Zádrapou, Tadeášem Zezulou, Michalem Kuglerem a Jakubem Černým jsi fotbalově vyrůstal ve Zbrojovce Brno. Nelezete už si po těch letech na nervy?

Lezeme. To je součást každého dobrého vztahu. Všichni spolu fungujeme výborně i mimo fotbalovou kabinu.

Spoluhráči si tě občas dobírají kvůli tvé postavě. Proč to dělají?

Nad touhle otázkou přemýšlím často. Čemu jenom se smějí? Naštěstí jsem se to dozvěděl od protihráče v přípravném zápase se Svratkou Brno. Ale jak se říká, každá kamera přidá minimálně 5 kg a dresy se po vyprání trochu srazily.

Prozraď na sebe prosím něco, co by mohlo čtenáře zajímat…

Jsem velký fanoušek PSV Eindhoven, bohužel letos nezažíváme úspěšnou sezónu. Můj vzor je Alex (bývalý hráč PSV, Chelsea, AC Milán…).

Děkujeme za zodpovězení otázek.

Taky děkuji.

Pavel Drbal, MFK Vyškov – FC Slovan Rosice, MSFL, 28.9.2019 (autor: Zdeněk Vlach)