Je jedním z řady odchovanců brněnské Zbrojovky, který v současnosti hájí barvy rosického Slovanu. Řeč je o defenzivním záložníkovi Jiřím Koláčném, který do Rosic zamířil v létě minulého roku v rámci přestavby kádru pro boje v Moravskoslezské fotbalové lize. 

Jirko, můžeš prosím čtenářům a fanouškům Slovanu v krátkosti shrnout svoji dosavadní fotbalovou kariéru?

Svoje první fotbalové kroky jsem udělal v Tatranu Bohunice, kde jsem působil až do mladších žáků. Poté přišel zájem ze Zbrojovky Brno a vyhodnotil jsem, že by stálo za to, vyzkoušet si fotbal na vyšší úrovni. Ve Zbrojovce jsem prošel všemi kategoriemi až do juniorky, kde jsem naopak usoudil, že na profesionální fotbal nemám dispozice a začal se zajímat o možný přestup do některého z klubů ve 3. lize. Po krátké zkoušce v Kroměříži jsem se ocitl ve vedlejším městečku Hulín, kde jsem strávil celou sezónu, avšak s hořkým koncem v podobě sestupu. V létě se ozval pan Čejka z Rosic, že by o mě měl klub zájem a já jsem měl relativně rychle jasno.

Minulou sezónu jsi strávil v třetiligovém Hulíně. Jak jsi se ocitl až tam a jak tuto roční štaci hodnotíš?

Jak už jsem zmínil, bylo to díky zkoušce v Kroměříži. Jelikož ta měla tým opravdu nabitý výbornými středními záložníky a Hulín hledal hráče právě na tento post, tak jsem se příliš nerozmýšlel. Mojí prioritou bylo zkusit si chlapský fotbal v MSFL.

Z osobního hlediska angažmá nehodnotím až tak špatně. Prosadil jsem se do základní sestavy, odehrál plno těžkých zápasů. Po týmové stránce už to bylo trochu o něčem jiném. Kabina nebyla jednotná a velmi často rozhádaná, což byl jeden z důvodů, který vedl ke konečnému sestupu. Myslím si, že mě toto angažmá zocelilo také po psychické stránce a beru to jako velkou zkušenost do fotbalového života.

V kádru Hulína bylo hned několik hráčů s prvoligovými či druholigovými zkušenostmi, přesto z MSFL sestoupil. Soupiska Rosic je takřka bez zvučných jmen, přesto se nacházejí v první polovině tabulky. V čem spatřuješ zásadní rozdíl mezi oběma týmy?

Z tohoto pohledu byl kádr Hulína možná papírově nejlepší v celé soutěži. Hráči jako Ondřejka, Vyskočil, Šrom nebo Josl, to nám mohli ostatní týmy jen závidět. Když měli tito hráči chuť, byla radost na ně pohledět. Na druhou stranu to nebyli až tak týmoví hráči a hádali se nejvíc mezi sebou, což pak vedlo k úplnému rozkladu na hřišti.

Naproti tomu tým v Rosicích je pravý opak, ten je poskládaný hlavně na základě povahových vlastností. Osobně si ale myslím, že i v Rosicích jsou hráči, kteří by měli na profesionální fotbal, ale zvolili třeba cestu kvalitní práce. Osobně jsem první měsíc regulérně čuměl, jak se chová Petr Malata k mladším klukům, kterým by mohl s trochou nadsázky dělat otce. Nezkazí žádnou srandu a je to tahoun, jakého jsme v Hulíně neměli.

Do Slovanu jsi přestoupil spolu s Erikem Sedláčkem, se kterým jsi jedna ruka. Jak se přestup(y) zrodil(y)?

Známe se už opravdu dlouho z působení ve Zbrojovce, ale naše společné angažmá v Hulíně bylo spíš tak trochu náhoda. Vzhledem k sestupu a špatnému prostředí v kabině a v neposlední řadě cestování 75 km tam a zpět, jsme věděli, že zůstávat nechceme. Já osobně už jsem byl s panem Čejkou v kontaktu delší dobu, ale (snad mně to promine) do léta jsem ho s díky odmítal. Poprvé jsem chtěl setrvat v juniorce Zbrojovky kvůli nedávné plastice křížového vazu, poté proto, že jsem si chtěl zkusit zahrát MSFL. Na Rosice jsem však vždy slyšel samou chválu a i kdyby nepostoupily minulou sezónu z druhého místa do MSFL, tak bylo mojí prioritou hrát zde. Zároveň doufám, že dlouho nebudu muset žádný přestup řešit.

Zatímco v Hulíně jsi hrával stabilně, v Rosicích jsi z kraje sezóny příliš prostoru nedostával. Někdy v polovině podzimu se však situace změnila a stal se z tebe jeden z tahounů týmu. Kdy nastal ten zlom?

Zlom nastal v utkání s Blanskem, které je pro nás velký rival v boji o postup. Trenér mně dal důvěru a nejspíš jsem ho nezklamal. Bylo to hlavně o pochopení trenérovy taktiky, která je určitě nejpropracovanější, jakou jsem zažil. Proto pro mě bylo ze začátku těžké některé věci pochopit a přenést do zápasu. Dalším z důvodů jsou určitě také kvalitnější a pracovitější střední záložníci než byli v Hulíně.

Byl jsi prvním rosickým hráčem, který se v MSFL zapsal do listiny střelců. Co tě to stálo?

Velký kus práce na tomto gólu měl Seča (Tomáš Selinger), který mně adresoval nádhernou přihrávku, abych měl možnost vystřelit asi z 30 metrů. Takže tímto bych mu chtěl ještě jednou poděkovat. Do kasy jsem samozřejmě zaplatil částku dle našeho sazebníku.

Do listiny střelců ses zapsal i v pohárovém utkání se Sigmou Olomouc (viz foto níže). Kam tento gól řadíš?

Nad tím jsem nikdy takhle nepřemýšlel. Každopádně jsem byl v televizi a národ si mohl říct, že Koláčný z Rosic se náhodně trefil do branky Sigmy Olomouc. Takže z tohoto pohledu asi na první místo. Tady zase patří dík Kiršovi (Petr Kirschner), který mně předložil balón na zlatém podnose.

Po několika letech, ne-li vůbec poprvé, je v kádru áčka někdo s tak tvrdou střelou, jako má Petr Malata. Jak by dopadl váš souboj v rychlosti střely?

Nejprve bych chtěl upozornit, že ona to v některých fázích není zase taková výhoda. Člověk často běhá pro balón na koupaliště nebo v horším případě do potoka. Střela je jedna z mála věcí, kterou bych ze svých fotbalových vlastností vypíchnul, ale na tu od Petra Malaty určitě nemám. Extrémně tvrdou střelu má také Kuba Černý, toho bychom případně mohli zapojit do soutěže.

Rovněž tebe se ptáme, jak v současnosti vyplňuješ volný čas a co děláš pro to, abys nepřišel o kondici získanou v zimní přípravě?

Vzhledem k tomu, že studuji třetí ročník vysoké školy, tak moje náplň tvoří hlavně dokončování bakalářské práce a plnění jiných úkolů pro získání zápočtů. Na udržení kondice chodím pravidelně běhat trasu podél řeky, kde se snažím udržovat naběhaný objem z přípravy, která byla opravdu výživná. Se spolubydlícím chodíme také hrát za barák basketbal 1×1, u čehož se dá taky solidně zapotit a neporušíme tím pravidlo o shlukování osob. Do všeho běhání se snažím zařadit také základní cvičení.

Je něco, co bys na sebe chtěl na závěr prozradit?

Zkusím využít vliv rosických sociálních sítí. Mamka mně furt říká, abych si našel přítelkyni, takže bych chtěl touto cestou oslovit všechny fanynky, aby se nebály mě kontaktovat. Můžeme si zajít třeba zaběhat nebo na basket. Jsem samozřejmě otevřený i jiným aktivitám.

Děkujeme ti Jirko za rozhovor.

Také děkuji, hlavně přeji všem fanouškům pevné zdraví. Snad za pár týdnů zase na hřišti!

Jiří Koláčný, FC Slovan Rosice – SK Sigma Olomouc, MOL Cup, 27.8.2019 (autor: Attila Racek)