Michael Kršák je považovaný za nejméně mluvného hráče současné kabiny “A“ týmu. Tento tichý a nenápadný obránce však patří mezi nejzkušenější hráče Slovanu a díky velké flexibilitě málokdy chybí v zahajovací jedenáctce Slovanu.

Michaeli, za Rosice hraješ už pátou sezónu. Přestože patříš mezi stálice základní sestavy, v životě fotbalisty je to dlouhá doba. Nepřemýšlíš někdy o změně?

Ani se mi nechce věřit, že to je tak dlouho, ale o změně rozhodně nepřemýšlím. V Rosicích máme nejlepší partu, skvělé zázemí a kvalitního trenéra.

Už více jak 14 dní nehrajete a netrénujete. Dokážeš se udržovat v kondici individuálně?

Snažím se chodit běhat a občas si doma udělám nějaké posilovací cvičení. Samotné běhání mě zas tolik nebaví, ale je to potřeba, nikdo neví, kdy tahle situace skončí a chci být připravený.

Která činnost, koníček či záliba u tebe nyní vyplňuje díru po fotbale?

Volný čas se snažím trávit aktivně, hrozně rád jezdím na kole nebo na kolečkových bruslích. Stýkám se také s přáteli, které během sezony bohužel zanedbávám. A před pár týdny jsem se stal dvojnásobným strejdou, tak si užívám rodinu.

Pravidelně nastupuješ na kraji obrany, strany však střídáš podle potřeby. Hraje se ti jako pravákovi líp vpravo nebo vlevo?

Trenér ze mě udělal druhého Limberského, takže mi levá strana nedělá problém. Já jsem vlastně takový univerzální hráč, takže mi žádný post vyloženě nevadí. V útoku jsem ale příležitost ještě nedostal.

Patříš mezi sváteční střelce, za čtyři roky strávené v Rosicích jsi vstřelil 7 branek. V podzimním utkání ve Velkém Meziříčí jsi však zaznamenal vskutku parádní gól. Byl v tvojí kariéře nejhezčí?

Já když dám gól, tak už to stojí za to. Zrovna ten ve Velkém Meziříčí patří mezi mé TOP 3 vůbec. I když jsem defenzivní hráč a svoji roli většinu času odehrávám vzadu, tak jsem rád, že mohu pomoci týmu přispět i nějakým tím gólem navíc.

Ligový start sice na svém kontě nemáš, málem sis ho však připsal na Spartě, kde jsi byl se Zbrojovkou jako náhradník. Jaké sis z Letné odvezl zážitky a jak tehdy zápas dopadl? 

To byl asi můj největší fotbalový zážitek. V kádru “A” týmu byla tehdy velká marodka a pan trenér Čuhel mě povolal do svých řad. Sice jsme prohráli 4:0, dostal jsem ale možnost nasát atmosféru 1. ligy, čehož si dodnes velmi cením.

Na hřišti působíš velmi tiše. Jsi takový i v soukromí?

Bohužel, jsem takový i v soukromí. Spousta trenérů (včetně pana trenéra Kuglera) mi říká, že kdybych byl výraznější, tak jsem o level výš. Snažím se na tom pracovat.

Spoluhráči si tě kvůli tvé nemluvnosti často dobírají. Nevadí ti to?

Nebyl by snad trénink, aby si ze mě někdo neutahoval. Ale já už jiný nebudu. Když už něco řeknu, tak to stojí za to.

Spolu s některými spoluhráči hraješ 1. ligu malé kopané. Toleruje vám trenér tento koníček?

Když jsme hráli ještě divizi, tak jsem chodil na zápasy pravidelně a trenér zavíral oči. Den před zápasem bych si to nikdy nedovolil, ale většinou hráváme zápasy v neděli nebo v týdnu, takže nebyl problém. Teď ve 3. lize je to náročnější a už moc nechodím, protože upřednostňuji velký fotbal.

Každou zimu na několik týdnů zmizíš v jihovýchodní Asii. Co se ti na této destinaci tak líbí?

Dva roky nazpět jsem byl ve Vietnamu a od té doby jsem si Asii zamiloval. Jsou tam milí lidé, neskutečně krásná příroda a hlavně teplo, které mám radši než naši zimu. Aktuálně mě lákájí krásy USA, ale kdo ví, kdy se tam dostanu.

Děkujeme, že sis udělal čas na naše otázky.

Michael Kršák, FC ODRA Petřkovice – FC Slovan Rosice, MSFL, 10.8.2019 (autor: Werner Ullmann)