V uplynulých třech divizních sezónách ovládl brankářské statistiky. Co do počtu vychytaných nul je nejlepší i v právě probíhajícím ročníku MSFL. Právem je tak gólman Jan Zádrapa považovaný za jednoho ze strůjců úspěchů rosického Slovanu posledních let.
Honzo, na začátek několik čísel. Sezóna 2016/2017, 15 vychytaných nul = 1. místo. Sezóna 2017/2018, 11 čistých kont = 1. místo. Sezóna 2018/2019, 17 vychytaných nul = 1. místo. Sezóna 2019/2020, 9 čistých kont = 1. místo. Jak se na tyto statistiky kouká?
Dívá se na to hezky. Asi to nebude náhoda, že naše mužstvo má rok co rok nejméně inkasovaných branek v soutěži. Čistá konta jsou většinou nějakým měřítkem u brankářů, něco jako góly u ofenzivních hráčů, ale musím uznat, že k těmto číslům vede řada aspektů. V každém rozhovoru padne slovo o trenérovi, že nás dokáže připravit na každého soupeře a situace. Zní to trošku jako klišé, ale je to opravdu tak. To je základ všech našich výsledků a toho, kam jsme se za těch 5 let posunuli. Dalším důležitým aspektem je, že s většinou kluků se znám půl svého života a víme, co od sebe můžeme očekávat. Z mého pohledu je to velmi důležitá součást mozaiky, že mužstvo zůstává každý rok pohromadě a maximálně se pouze vhodně doplní.
Nuly jsou hezké, ale jsem radši, když si můžeme po zápase v kabině zabékat a neřeším, jestli to bylo s nulou nebo ne.
Tvé nuly jsou často podpořené i dobrými výkony a důležitými zákroky. Není na čase posunout se do profesionálního fotbalu?
Samostřejmě by mě to potěšilo, kdyby nějaká nabídka ještě někdy přišla. Stále se tomu snažím dávat maximum a na co to bude stačit, to se uvidí. Musím ale říct, že by to pro mě bylo hodně těžké loučení, po tom všem, co jsme tu zažili.
Rosice pod vedením trenéra Michala Kuglera celkově málo inkasují. Je obrana vaší prioritou?
Ano, musíme být opravdu důslední do obrany a efektivní vepředu. Trenér Kugler si na tom zakládá a jak říká, je to vizitka dobrého trenéra. Má svoji filozofii, která očividně funguje a přináší výsledky. Myslím, že by dokázal trénovat ještě na vyšší úrovni. Fotbal miluje a když to děláte s láskou, tak se to vrací a je to vidět. Proto jsou na něj řečena samá superlativa.
Patříš mezi velké oblíbence rosických FANS. Čím sis to zasloužil?
Pro ně je fandění sport jako pro nás zápas. Jsou do toho zapálení a je vidět, že je to hodně baví. Pro nás to znamená hrozně moc. I když se nedaří, vždy stojí na naší straně a nemusíme poslouchat hloupé hulákání z tribun, jak je tomu zvykem na jiných stadionech. Můžeme se soustředit pouze na náš výkon a po zápase klukům vždy poděkuji za support. Je to to nejmenší, co pro ně můžu udělat. Díky za celý tým BEER HUNTERS 
Brankářskou dvojici tvoříš s dalším vynikajícím gólmanem Davidem Juranem. Jaký spolu máte vztah?
S Davidem se známe už nějakou chvíli. Už když jsme proti sobě hrávali, respektovali jsme se. Musíme se navzájem podporovat a mít mezi sebou dobrou chemii. Brankářská pozice je ošidná a kamarádství je kolikrát dost na hraně. I proto jsem rád, že v tomhle případě je to jiné a s Davidem si rozumíme. Také on je moje motivce být lepší.
Častokrát zůstáváš po tréninku ještě dlouho na hřišti nebo v posilovně. Ze stadionu většinou odcházíš jako poslední. Máš náročnou přítelkyni nebo si rád přidáváš?
Jsem tak naučený a tak trošku jsem extremista ve všem. I když nehraji Ligu mistrů, je pro mě důležité vědět, že jsem nachystaný. Dá se také říct, že je to pro mě takový vypínak od reality a dnešní rychlé doby.
Hráči se v době koronavirové pauzy mohou udržovat v kondici běháním a posilováním. Vy brankáři to máte ale složitější. Co děláš pro to, abys nevypadl ze cviku?
Bohužel se toho moc vymýšlet nedá. Chodím každý den cvičit, na švihadlo, občas si jdu zaběhat. Abych nevypadl z kondice, kterou jsme dva měsíce budovali a teď musíme čekat, co bude. Je to zvláštní situace.
Tomáš Selinger tě označil za největšího srdcaře týmu. Sedí to?
Pro mě osobně je tým vždy na prvním místě. Za tu naši bandu psychopatů bych dal ruku do ohně. Rosice jsou opravdu už srdcovou záležitostí. Bůhví, jak by se odvíjela moje kariéra, kdyby mi před 5 lety nezavolal pan Čejka. Snažím se důvěru vracet jak jen to jde a být vděčný.
Kdysi jsi v nějakém rozhovoru řekl, že tvým vzorem je brankář italského AC Milán Gianluigi Donnarumma. Pořád to platí?
Nedá se říct, že by to byl můj vzor. Spíše mě zaujalo, v jak mladém věku začal chytat italskou nejvyšší soutěž a za reprezentaci. Mým největším vzorem vždy byl Petr Čech.
Celý fotbalový život tě podporuje tvůj děda. Kromě podpory, dostává se ti od něj i odborných rad?
Děda mě k fotbalu dovedl a když mohl, všude jezdil se mnou. Byl a je pro mě největší podpora, za to mu moc děkuji! Do odborných rad se však nikdy moc nepouštěl, protože já mám tak trošku svou hlavu a s tím se u nás doma naučili žít. Fotbal je však vždy tématem číslo jedna, ale to je přeci jasné, když je to smysl našich životů.
Děkujeme ti Honzo za rozhovor a kromě pevného zdraví ti přejeme mnoho dalších vychytaných nul v brance Slovanu!
Děkuji. Všem, kdo tento rozhovor čte, také přeji hlavně zdraví a ať chodí podporovat Slovan v co největším počtu. Uděláme pokaždé vše pro to, aby jsme lidem, co nás podporují, trošku zlepšili den.
PS: Zdravím moji mámu do Rakouska Doufám, že jí to zlepší náladu, když se v téhle situaci nemůžeme vidět.
Jan Zádrapa, FC Slovan Rosice – FK Blansko, MSFL, 21.9.2019 (autor: Josef Kratochvíl)
