V hledáčku Rosic se ocitl brankář David Juran už v roce 2014, kdy poprvé zvítězil v anketě Fotbalista roku okresu Blansko. Nakonec do Rosic přestoupil až na začátku sezóny 2017/2018, ihned však putoval na hostování na Vrchovinu a následně do Vyškova. Premiérový start v mistrovském utkání za Rosice si tak David připsal až na začátku této sezóny.

Davide, do Rosic jsi přestoupil v roce 2017 jako náhrada za Jana Zádrapu. Z jeho plánovaného přestupu ale záhy sešlo a ty jsi kvůli zápasové vytíženosti putoval na hostování na Vrchovinu. Mrzelo tě to?

Abych pravdu řekl, tak jsem ani nepočítal s tím, že bych se mohl v roce 2017 postavit do brány. Po dlouhých letech v Blansku jsem potřeboval kvůli několika důvodům změnu. Proto jsem zvolil Rosice. Ať už kvůli tomu, že to mám z Veverské Bítýšky kousek, půlku kabiny jsem znal a hlavně proto, protože o mě trenéři Kugler a Čejka hodně stáli. To oni mi po zdravotních komplikacích umožnili dát se do kupy a hlavně mi na to vyhradili tolik času, kolik jsem jenom potřeboval. Nakonec díky panu Grůzovi jsem si do brány mohl stoupnout podstatně dřív, než jsem si jenom mohl myslet. Za to bych trenérům a panu Grůzovi chtěl hrozně moc poděkovat. Když nakonec Zádry zůstal a já byl schopný znovu chytat, bylo mi nabídnuto hostování do Vrchoviny. Takže na tuto otázku odpovím, že mě hostování v Novém městě na Moravě rozhodně nemrzelo.

Na Vrchovině jsi strávil rok a půl a na konci první sezóny jsi s týmem slavil postup. I na úkor druhých Rosic. Jak na angažmá v Novém Městě vzpomínáš?

Na toto angažmá vzpomínám jedině v superlativech. Bylo to snad poprvé, co jsem šel do týmu, kde jsem absolutně nikoho neznal. Ale dostal jsem dobré reference, že jde o rodinný klub, kde všechno funguje a je tu plno kvalitních hráčů. Navíc jsem Vrchovinu znal ze vzájemných zápasů a hlavně na jejím hřišti se hrozně těžko hrálo. Zažil jsem jenom jednu remízu, jinak jsem vždy jako soupeř prohrál. To se však letošní sezonou změnilo Na začátku sezony jsem vůbec netušil, kde bychom se mohli v tabulce pohybovat a ani moc prostoru jsem nedostal. Je to pochopitelné, přišel jsem den před prvním kolem a spíše jsem se s týmem seznamoval. Nakonec se mi po šanci v Břeclavi, tuším ve 4. kole, ihned začalo dařit a podepsalo se to i na výkonech mužstva. Samozřejmě jsme měli kolikrát i hodně štěstí, ale to je k tomu potřeba. Navíc jsem měl super parťáka Petra Šmídu, dvoumetrový čahoun, se kterým jsme si sedli jak lidsky, tak fotbalově. Dobře jsme se doplňovali. Nakonec jsme se po odstoupení Tišnova dostali na první pozici, svůj náskok si hlídali a postupně navyšovali. Občas jsem kluky v Rosicích navštívil na tréninku, hecoval jsem je a dělal si z nich srandu, protože jsem byl hráč Rosic, ale hrál za Vrchovinu. Moje přání bylo, aby oba týmy skončily na prvním a druhém místě. To by znamenalo, že bych postoupil tak jako tak Samozřejmě to bylo bráno ze srandy a kluci to věděli Nakonec jsem teda slavil postup s Vrchovinou a po posledním domácím zápase začaly bujaré oslavy. Hrozně jsem si to užil i navzdory tomu, že to byl už můj několikátý postup. Jediné co mě mrzí je, že jsem se nemohl zúčastnit oficiálních oslav, jelikož jsem ihned po konci sezony odcestoval s přítelkyní na dovolenou. Ta se nám ale vydařila, takže to mrzí jenom malinko.

Po postupu jsem byl rád, že jsem konečně mohl okusit kvalitu MSFL a nabrat více zkušeností. Chtěl bych tímto poděkovat všem lidem z vedení, kteří klub zajišťují a starají se o jeho chod a hráče. Hlavně bych chtěl poděkovat trenérům Richardovi Zemanovi a Leoši Škorpíkovi.

Z Nového Města putoval do třetiligového Vyškova, kde jsi měl plnit roli jedničky. Jenže na poslední chvíli přišel do týmu dnešní brankář Zbrojovky Martin Šustr a ty ses s malou výjimkou do branky nedostal. Byl to pro tebe ztracený půlrok?

Kdybych věděl, jak to dopadne, tak bych nejspíše zůstal na Vrchovině. S trenérem Zemanem jsme byli v kontaktu a já si neměl na co stěžovat, jediný problém pro mě byl s dojížděním. Studoval jsem a pracoval v Brně a abych se spoluhráči, kteří zde taky studovali, stíhal tréninky, museli jsme mezi 14-15 hodinou vyjíždět z Brna. Nějaký čas se to zvládnout dá, ale ne dlouhodobě. To byl hlavní důvod, proč jsem kývnul na nabídku Vyškova poté, co mi zavolal trenér Trousil, že hledá jedničku. Spoluhráči a parta byli ve Vyškově super, vše fungovalo. Tři týdny do sezony jsem se ale dozvěděl, že přijde Šusťa. Bylo mi nabídnuto zkusit si ještě něco najít, v tomhle byli ve Vyškově vstřícní, ale já už se nechtěl nikam stěhovat a chtěl jsem se zkusit poprat o místo v sestavě. I když mě provázely menší zdravotní problémy a věděl jsem, že to bude těžké. Nakonec to nevyšlo a odchytal jsem jenom poslední kolo MSFL proti Uherskému Brodu. Škoda, myslím si, že jsem  mohl v některých případech dostat šanci dřív, protože nám víceméně o nic nešlo. Jenom o lepší umístění v tabulce. Ale kvalita mužstva zde byla obrovská. Co se týče jednotlivých hráčů, bylo to jedno z nejkvalitnějších mužstev, ve kterém jsem působil. Na druhou stranu, po Jirkovi Floderovi jsem vytrénoval dalšího golmana do ligy

Loni se Rosicím konečně podařilo postoupit do MSFL a tým potřeboval mít kvalitní brankářskou dvojici, proto ses vrátil. Na podzim sis však připsal “pouze“ 4 starty, 2 v MSFL a 2 v MOL Cupu. Nepřemýšlel jsi v zimě o odchodu?

Přemýšlel, nepřemýšlel… Samozřejmě, každý chce hrávat co nejvíce. Mrzelo mě, že jsem nedostal šanci ve více zápasech, ale nám jako týmu se dařilo nadprůměrně a proto nebylo ani moc důvodů ke změnám. Já se nechtěl zase nikam stěhovat. Řekl jsem si, že zkusím zamakat a vydržet do léta. Pak se uvidí. Třeba Zádry dostane konečně šanci v lize a já bych mohl mít větší šanci na chytaní. Takže by to bylo pro všechny strany win

V MOL Cupu jsi měl příležitost nastoupil proti prvoligové Sigmě Olomouc. Byl to pro tebe nejtěžší zápas kariéry?

Samozřejmě, každý zápas proti ligovému týmu je těžký. Ale všichni ho bereme jako svátek, protože proti takovému soupeři nehrajete každý týden. Tyto zápasy jsou hlavně o tom, abychom si ho užili. Pro mě nejtěžší zápas kariéry byl asi ten na testech v Bulharsku, kde jsem neuměl jazyk. To bylo teprve utrpení Pro golmana je to o dost složitější než třeba pro útočníka.

V krátkém záskoku za Honzu Zádrapu v Petřkovicích a především pak v utkání na Vrchovině jsi ani jednou neinkasoval. Víš o tom, že jsi momentálně nejúspěšnějším brankářem celé MSFL?

Viděl jsem statistiky, ale nejsou moc věrohodné. Podle tak malé porce minut nelze nic moc hodnotit. Na druhou stranu, když už nenastoupím do žádného zápasu, tak i na konci sezony budu nejúspěšnější

Pro mě je nejúspěšnější Zádry. Máme jednu z nejlepších obran v soutěži a Zádry má tuším nejvíce nul, tady není o čem se bavit. Proto bych mu přál, aby si ho vybral někdo z první nebo druhé ligy a dal mu šanci. Dlouhodobě ukazuje, že je výborný brankář.

Trenér Michal Kugler říká, že Rosice nemají na postu brankáře jedničku a dvojku, ale dvě jedničky. Je pro tebe o to těžší vyrovnávat se s tím, že většinou dostává přednost právě Honza Zádrapa?

Samozřejmě, těžké to je. Skoro v každé sezoně se v týmu, ve kterém jsem hrál, tvrdilo, že jsou v něm dvě jedničky. Tak nevím, jestli to brát jako dar nebo jako prokletí. Pořád mě to ale nutí na sobě pracovat a hlavně to nevzdávat. Tohle beru jako cenné zkušenosti.

Honza v rozhovoru řekl, že váš vztah je víc než kamarádský. Souhlasíš s ním?

Samozřejmě, souhlasím. Bez toho to ani nejde. Nikomu nepomůže, když to mezi golmany neklape. Oba chceme chytat každý zápas, to je jasné, ale pořád jeden druhého podporujeme a přejeme si navzájem štěstí.

Kromě brány to umíš dobře i v poli. V dresu Blanska jsi dokonce jednou nastoupil v soutěžním zápase. Proti komu to bylo a jak se ti dařilo?

Rád bych tuto informaci poupravil… Celkem to bylo třikrát V jedné sezoně to bylo dvakrát v poháru. Nejdříve proti Hodonínu, kdy bylo snad 40 stupňů a nás bylo 12 hráčů, z toho dva golmani. Navíc se ve 30. minutě muselo střídat, protože spoluhráč zřejmě dostal úpal. V ten moment jsem věděl, že to budu muset protrpět do konce. Nemám rád, když se hraje v extrémním horku, špatně se mi běhá. Navíc jsem zhruba v 60. minutě dostal při snaze o polonůžky křeče do obou noh, na to do konce života nezapomenu Nakonec jsme postoupili a já si mohl zahrát v útoku i proti Líšni. Nebylo to jednoduché, ale měl jsem hodně natrénováno, protože jsem se vrátil z testů z druholigového Znojma, kde jsem strávil 14denní přípravu. Bohužel jsem z obou zápasů vyšel střelecky naprázdno, i když šance na vstřelení branky jsem měl. Zatím poslední zápas v poli jsem hrál v divizi, v posledním kole sezony 2014/15. Tehdy jsem se s trenérem Kuglerem vsadil, ještě když jsme působili v Blansku, že když budeme mít jistotu záchrany, tak mě vyšle do útoku. To se podařilo v předposledním kole a nic tak nebránilo tomu, abych na hřišti Polné vyběhl ve druhé půlce do útoku. Sice se mi zase branku vstřelil nepodařilo a prohráli jsme, ale měl jsem alespoň asistenci na jedné brance. Myslím si, že i pro trenéra je to výhoda, že mě může použít na více postech a ne jenom v bráně

Pustí tě někdy trenér do hry během tréninku?

Abych se přiznal, vůbec mě to snad ani nenapadlo. Možná kvůli tomu, že na MSFL už je potřeba jiný fyzický fond, než jaký mám. Bez tréninkových dávek jako mají kluci v poli to nejde. Ale na posledním tréninku, než jsme museli s trénováním přestat, jsem si v poli zahrál a myslím, že to nebylo špatné. Dokonce i gól jsem dal, takže když bude potřeba, jsem plně k dispozici. Možná se mi snaží vesmír něco naznačit tím, že jsem před přerušením soutěže, strávil poslední trénink v útoku

Jsi jedním z několika hráčů, kterým fandí a které podporuje vlastní děda. Dovolí mu zdraví stále navštěvovat zápasy Rosic?

Bohužel, zdravotní stav už mu nedovolí, aby se chodil a jezdil dívat na zápasy. Ale pořád se o fotbale bavíme. Jemu vděčím za to, že jsem u fotbalu zůstal. Dokud mohl, jezdil na každý domácí zápas hlavně do Blanska, kde jsem dříve působil. Když jsem byl malý, tak na mě pořád kopal a bral mě na fotbal. Jakmile jsem začal chytat, stával za bránou a dirigoval mě. Často mi opakoval ať nikam nevybíhám, ať stojím na čáře. Tady jsme se v našich názorech, čím jsem byl starší, více rozcházeli Už odmala mě to táhlo dopředu a tak čas od času podniknu nějaký výlet mimo vápno. Hodně lidem v tomto případě může zatrnout a říkají si, kam ten blázen zase vybíhá. Chci tak co nejvíce pomoct mužstvu a zastavit akci už v zárodku. I když to tak někdy nemusí vypadat, mám vše pod kontrolou. Navíc útočníci často nepředpokládají, že by se u nich zrovna mohl zjevit brankář. V tomhle se mi líbí styl Manuela Neuera, který spíš hraje stopera a má velký přehled o hře.

Děkujeme za to, že sis udělal čas na naše otázky.

Já také děkuji. Stejně jako kluci bych chtěl všem popřát hodně zdraví a hlavně pevné nervy. Ať to doma zvládneme a můžeme se sejít opět brzo na hřišti.

David Juran, FC Slovan Rosice – SK Sigma Olomouc, MOL Cup, 27.8.2019 (autor: Attila Racek)