Krajní záložník Erik Sedláček zamířil do Rosic loni v létě z třetiligového Hulína. Hned z kraje sezóny se však v pohárovém utkání se Sigmou Olomouc zranil a to vyřadilo tohoto odchovance Zbrojovky Brno ze hry až do konce kalendářního roku.

Eriku, v létě jsi do Rosic přišel jako velká posila. Sezóna ale ještě pořádně nezačala a ty ses zranil. Co přesně se stalo?

Do Rosic jsem se těšil, protože jsem znal jak prostředí, tak i většinu hráčů z dřívějších let. Těšil jsem se na boj o co nejlepší umístění v MSFL. O to víc mě mrzí, že jsem se zranil hned na začátku sezóny v pohárovém utkání proti Sigmě Olomouc. Na konci prvního poločasu mě zfauloval protihráč a nešťastně mi spadl na kotník.

Po krátkém rozkoukávání ses začal dostávat do formy. Především v pohárovém utkání s Velkým Meziříčím a následně i proti Sigmě se ti dařilo. Mrzí zranění o to víc?

Po vydařeném zápase s Velkým Meziříčím, s kterým jsme dokázali vyhrát 4:2, nás čekala prvoligová Sigma Olomouc. Byl to pro mě jeden z největších zápasů v mé dosavadní kariéře. Do zápasu jsem tedy šel s velkou motivací. Dokonce jsme dokázali vstřelit první branku, o to víc mě to nešťastné zranění mrzí.

Dnes už je noha úplně v pořádku?

Na začátku zimní přípravy jsem měl ještě mírné bolesti, ale teď už je noha v pořádku.

Jak ses vyrovnával s tím, že místo na trávníku trávíš čas na rehabilitacích, v lepším případě v posilovně?

Bylo to velice těžké. Vidět kluky na trávníku, když já musel trávit čas jen v posilovně nebo na rehabilitacích a nemohl jsem týmu pomoct k dosažení našeho vytyčeného cíle.

V prvním utkání zimní přípravy, po téměř 5měsíční zápasové pauze, jsi vstřelil dva góly. Jaký to byl pocit?

Začátek zimní přípravy pro mě byl velmi náročný. Těžké tréninky se ale vyplatily hned v prvním zápase proti papírově slabšímu soupeři, kde jsem dokázal vstřelit dvě branky. Po tak dlouhé pauze od fotbalu to byl skvělý pocit.

Uplynulou sezónu jsi strávil v Hulíně, kde jsi stejně jako Jirka Koláčný pravidelně hrával. Přesto, hodnotíš i ty přestup do Rosic jako posun vpřed?

V Hulíně jsem odehrál většinu těžkých zápasů v základní sestavě a posbíral plno zkušeností. I přes to přestup do Rosic, kde jsem spokojený, je pro mě určitě posun vpřed a chtěl bych tu zůstat co nejdéle.

Z juniorky Zbrojovky jsi zamířil do Líšně, poté následovala angažmá v Kroměříži a v již zmíněném Hulíně. Které z těchto tří třetiligových štací bereš z osobního hlediska jako nejpovedenější?

Z těchto tří pro mě bylo nejpovedenější určitě angažmá v Kroměříži, kde jsme bojovali o postup do fotbalové národní ligy. To se nám bohužel nepovedlo a skončili jsme na čtvrtém místě.

Jako jeden z mála rosických hráčů máš svého agenta. Co to pro fotbalistu znamená?

Agent mě oslovil už když jsem hrál za Zbrojovku Brno. Ve fotbalovém světě mi radí s důležitými rozhodnutími a správnou životosprávou. Zjistil, v čem mám nedostatky a pomáhá mi se zlepšovat. Díky němu jsem se dostal tam, kde jsem. Tímto bych mu chtěl za všechno poděkovat.

Co ty a nynější přebytek volného času? Má navrch televize nebo udržování se v kondici?

V době karantény se věnuji hlavně rekonstrukci domu a práci na zahradě, na které se svojí přítelkyní, která je mimochodem výborná fotbalistka, společně trénujeme. Máme k dispozici branky a nohejbalovou síť. Jsme tu tak trochu odříznutí od civilizace, takže nás nějaká karanténa moc neomezuje. Vycházíme ven jen kvůli nákupu jídla, jinak všechen čas trávíme na zahradě, kde hrajeme pořád nějaké fotbalové hry a vymýšlíme nějaké výzvy jeden druhému. Například kdo bude večer dělat večeři nebo uklízet. Také si chodíme zaběhat nebo se projet na kole, abychom se oba udržovali v kondici. Abych řekl pravdu, na televizi nemám ani moc čas.

Prozraď o sobě na závěr prosím něco našim čtenářům…

Mé první fotbalové krůčky začaly v 5 letech na Moravské Slavii, kam mě přivedl můj táta. O tři roky později si mě vyhlédla Zbrojovka, kde jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Strávil jsem tam krásných 12 let a poznal většinu hráčů nynějšího kádru Rosic, kteří Zbrojovkou také prošli. Jak už bylo zmíněno, po Zbrojovce následovala angažmá v Líšni, Kroměříži a v Hulíně, kde jsem posbíral hodně zkušeností. Jsem rád, že jsem momentálně v Rosicích, jsem tu spokojený. Mrzí mě, že mě zatím limitovalo zranění, ale chtěl bych to klubu i spoluhráčům co nejdříve vrátit.

Děkujeme za rozhovor Eriku a přejeme ti pevné zdraví.

Děkuji všem čtenářům a fanouškům Rosic a přeji co nejvíce zdraví v téhle těžké době. Doufám, že se co nejdříve uvidíme na fotbalových hřištích.

Erik Sedláček, FC Slovan Rosice – SK Sigma Olomouc, MOL Cup, 27.8.2019 (autor: Attila Racek)