Byl jedním z klíčových hráčů divizního Žďáru nad Sázavou, který navíc trénuje jeho otec. Přesto dal Jan Nedvěd v létě přednost Rosicím a pětkrát až šestkrát týdně dojíždí ze Žďáru proto, aby si zahrál vyšší soutěž.

Honzo, v novodobé historii rosické kopané jsi hráčem z nejvzdálenější destinace. Dojíždíš až ze Žďáru nad Sázavou. Jak se tvůj přestup zrodil?

Zájem Rosic začal už někdy před dvěma lety, ale vzhledem k tomu, že jsme v té době se Žďárem hráli stejnou soutěž, přestup by oboustranně nedával smysl. Vše se pak začalo rodit po vzájemném zápasu ve Žďáře v květnu minulého roku, kdy za mnou po utkání přišel trenér Kugler a zeptal se mě, jestli bych v případě postupu do třetí ligy chtěl do Rosic přestoupit. Tehdy jsme se domluvili, že si dáme vědět po sezóně, až bude postup potvrzený a budeme to řešit. Jednání s panem Čejkou a trenérem na mě pak udělalo velký dojem a rozhodl jsem se tuto příležitost vyzkoušet, za což jim děkuji.

Jak těžké bylo rozhodování o přestupu? Přece jen jsi nikdy nehrál za jiný klub než za mateřský Žďár.

Samozřejmě, opouštět klub, který mě vychoval a kde jsem si za dobu strávenou v chlapech vypracoval určitou pozici, nebylo snadné. I vzhledem k tomu, že mám ve Žďáře pořád spoustu přátel. Upřímně však musím říct, že převážila motivace a výzva zahrát si ještě vyšší soutěž, takže přestup do Rosic jsem bral jako výbornou příležitost. Zároveň jsem chtěl poznat fungování klubu, který patřil vždy k nejlepším v divizi. Teď i k nejlepším ve třetí lize

S odstupem několika měsíců, byl přestup do Rosic dobrou volbou?

Určitě ano a zpětně jsem hrozně rád, že jsem tento krok udělal. V Rosicích vše funguje výborně, ať už přes chování vedení, realizačního týmu, kabiny nebo neskutečné podpory fanoušků, kteří nás podporují v každém domácím zápase a někdy s námi jedou i k venkovnímu utkání. Když to vezmu zpětně, tak kvůli atmosféře, kterou fanoušci vytváří, jsem se do Rosic i jako hráč Žďáru vždycky těšil. Každému se hraje líp před fandícím kotlem než na hluchém stadionu.

Znal jsi osobně některého z hráčů Slovanu nebo jsi šel do úplně neznámého prostředí?

Do úplně neznámého prostředí jsem nešel. Znal jsem se dobře s Drbem (Pavel Drbal), který hrál chvíli ve Žďáře, když tam byla ještě třetí liga. S ním jsem byl také v kontaktu, když se pekl můj přestup a nastínil mi, jak to v Rosicích funguje. Ze vzájemných zápasů jsme se pak znali ještě s Šípákem (Petr Šíp), protože jsme na sebe často hrávali a občas prohodili slovo. Pár vzpomínek ze vzájemných soubojů mám také na Kugiho (Michal Kugler) a Pecu (Petr Malata), ale s těmi jsme si šli spíše po nohách, na což teď zpětně občas s úsměvem vzpomínáme.

Se kterým ze současných spoluhráčů si nejvíc rozumíš?

Vím, že se to říká v mnoha týmech, ale musím zopakovat, co už tady ve všech rozhovorech zaznělo. A to, že v Rosicích je opravdu výborná parta, kde jsme si všichni sedli. I když je pravda, že si mě v kabině často dobírají za moje protahování slov typických pro Vysočinu nebo když se třeba omlouvám, že místo později dojedu na trénink “dýl” Nálada v kabině je určitě i jeden z hlavních důvodů, proč máme tak úspěšnou sezónu, protože se dokážeme všichni podřídit taktice trenéra a na hřišti makáme jeden za druhého.

Musím však přesto zmínit spoluhráče Kiršu (Petr Kirschner), se kterým jsme se během krátké doby skamarádili. Trávíme spolu hodně času a často jsme tak terčem posměšků, kdy si nás při rozdělování týmů na tréninku vybírají společně jako “balíček”. Jinak třeba s Novasem (Pavel Novák) nebo Koldou (Jiří Koláčný) občas proběhne oblíbená soutěž “břevínka” na konci tréninku o pití nebo tatranku.

Jestli mají Rosice někde přetlak, je to ve středu zálohy. Jak se zkušený hráč jako ty vyrovnává s tím, když není v základní sestavě?

Na tom nevidím nic složitého, i když to samozřejmě mrzí, protože vždycky chcete nastoupit do zápasu od začátku. Ale já nejsem typ člověka, co by se v takových situacích urážel. Jsem hlavně rád, že se vyhraje. Navíc těch zápasů, kdy jsem seděl na lavičce, naštěstí nebylo tolik a když jsem přicházel do Rosic, s velkou konkurencí jsem počítal. Na druhou stranu to trenérovi nabízí spoustu variant a konkurence je ve výsledku dobrá pro nás všechny.

Jsi hráčem s vytříbenou kopací technikou, což jsi mimo jiné dokázal v přípravném utkání s Jihlavou B. V Rosicích je ale hlavním exekutorem přímých kopů Petr Malata. Nemrzí tě to?

Nevím, jestli bych to nazval vytříbenou technikou, to mi hodně lichotí. Ale je pravda, že v posledních dvou sezónách ve Žďáře jsem se z přímáků trefoval poměrně dost. Na podzim jsem pár příležitostí z těchto pozic měl, ale nic tam bohužel až do zápasu v Jihlavě nespadlo. Určitě bych tento gól ale vyměnil za nějaký soutěžní. Co se týče exekucí, tak každý ví o Pecových schopnostech dát gól z každé pozice, takže je to nastavené tak, že on je volba číslo 1 a my ostatní jsme rádi, když nás k zahrání občas pustí

Reálně hrozí, že už se MSFL nerozjede. Do léta je ještě daleko, přesto, přemýšlel už jsi nad tím, zda budeš dres Slovanu oblékat i příští sezónu?

Tohle je otázka i na vedení Rosic, jestli se mnou budou chtít prodloužit smlouvu. A samozřejmě na Žďáru, jestli mě uvolní. Za sebe bych určitě rád pokračoval, pokud bude zájem. Rosice jsem si za tu krátkou dobu co jsem tady oblíbil a neberu to jako štaci, kterou si rok vyzkouším a půjdu pryč.

Trenérem Žďáru je tvůj táta. Nepřemlouval tě, abys neodcházel?

Musím říct, že taťka mě nijak nepřemlouval a když jsem s ním přestup řešil, tak mi Rosice schválil. Bral to jak to je a nechtěl mi bránit v posunu o soutěž výš. Větší tlak byl určitě od spoluhráčů, kde proběhly i nějaké výhružky. Ale všechno samozřejmě v rámci srandy, všichni mi to přáli. Poděkování patří také Žďáru, který mě uvolnil i přes nelehkou situaci, která tam teď je.

Udělá si táta s ohledem na svůj náročný program někdy čas a přijede se na tebe podívat?

Je pravda, že díky pracovnímu a fotbalovému vytížení je pro něj časově náročné dostat se na naše zápasy, ale párkrát se podívat byl. Jinak naše výsledky sleduje a prozradím na něj, že je dost podobný fotbalový fanatik, jako trenér Kugler. Zpětně shlédne spoustu zápasů, mezi které patří i ty naše a pak je po telefonu rozebíráme. To stejné platí o dědovi, který naše zápasy hodně prožívá a když nemůže přijet na stadion, dívá se alespoň přes tvcom. Měl jsem pro něj nachystanou permanentku na jaro, ale bohužel to vypadá, že bude k ničemu. Na některé zápasy se byli podívat i kamarádi, takže mám na tribuně občas podporu, i když bydlím nejdál z týmu, což je super.

Díky za zodpovězení otázek.

Já také a děkuji i fanouškům za jejich podporu a přeji všem hodně zdraví.

Jan Nedvěd, FC Slovan Rosice – SK Sigma Olomouc, MOL Cup, 27.8.2019 (autor: Attila Racek)