Obránce Tadeáš Zezula patří mezi nejzkušenější hráče současného Slovanu, v MSFL už má na kontě téměř 100 odehraných utkání. Spolu s Pavlem Drbalem tvoří pevnou stoperskou dvojici a i díky němu se Rosice několikátou sezónu pyšní nejpevnější defenzivou v soutěži.

Tadeáši, v Rosicích hraješ druhou sezónu. Jsi tady spokojený?

Šel jsem do Rosic s nějakým očekáváním, které se zatím daří plnit, takže spokojený jsem.

Přestoupil jsi z třetiligové Líšně, kde jsi stabilně hrával. Co tedy bylo důvodem tvého přestupu?

V Líšni jsem si snad nějakou pozici vybudoval a vždycky jsem se snažil odevzdat maximum. Nicméně časem jsem začal cítit, že potřebuji změnu a novou výzvu. Poslední půl rok pod novým trenérem už to z mé strany nebylo ono, neměl jsem jiskru a na trénincích tohle prostě je poznat. Rosice jsem vždy sledoval pečlivě, jelikož tam hrálo mnoho mých kamarádů a bývalých spoluhráčů, tudíž jsem byl v obraze. Když pak Rosice projevily zájem, nebylo co řešit. Byl to takový menší návrat do mládežnických let ve Zbrojovce

Jedním z faktorů pak byli také vyhlášení rosičtí ULTRAS, kteří vytvoří domácí atmosféru kamkoliv zavítají.

Přišel jsi s vidinou, že Slovan postoupí do MSFL. To se povedlo hned v první sezóně, byť z druhého místa. Čekal jsi to takto brzy?

Přišel jsem do Rosic s tím, že zde chci hrát 3. ligu. To byla jedna z hlavních motivací. Vím, že tým tady na to byl už dlouho, ale stejně se pravidelně končilo těsně bez postupu. Byl jsem moc rád, že to dodatečně klaplo a myslím, že pro nás všechny bylo velkou motivací ukázat, že v MSFL nejsme náhodou.

Překvapilo tě, jak se vám jako nováčkovi MSFL v premiérové sezóně daří?

To ani ne. Myslím, že kádr se v létě vhodně doplnil a oproti týmu v divizi se zvýšila konkurence. Ať už je na lavičce kdokoliv, může kdykoliv naskočit a rozhodnout zápas. Široký kádr je při současných pravidlech, kdy může střídat až 5 hráčů, základem úspěchu.

Rovněž bylo důležité, že jsme se i přes ne úplně povedený start nesesypali. A naopak, že po pár úspěších, jsme zůstali při zemi. Na obojím má hlavní zásluhu trenér a ředitel.

Tvůj parťák z obrany Pavel Drbal se často zapisuje mezi střelce, zatímco ty jsi střelec spíše sváteční. Nedobírá si tě kvůli tomu někdy?

Tohle bych poupravil. V divizi mi to tam docela padalo, dal jsem tuším kolem 7 gólů, což bylo zhruba stejně jako naše ofenzivní mašina Seča (Tomáš Selinger). Je ale pravda, že Drb (Pavel Drbal) je jinde a gólů dává obdivuhodně moc. Naštěstí je povahou skromný a nijak nám to nepředhazuje. Spíše se nám naopak ve vzácných chvílích, kdy se potkáme společně na tréninku, snaží něco ze svého know-how předat

V roce 2015 jsi byl kádru druholigového Znojma, šanci jsi však nedostal. Znamená to, že jsi tenkrát na profesionální fotbal neměl?

Nevím, jestli neměl. Ve Znojmě to bylo ovlivněné zraněním, které jsem si před sezonou způsobil. I když jsem se pak uzdravil, tým šlapal, kluci byli zdraví a trenér neměl důvod točit sestavu. V tomhle je pozice stopera trošku nešťastná. Zahořklý ale nejsem, byla to zajímavá sezona a zkušenost. Tehdy jsem si toho možná tolik nevážil a nedal tomu co bylo třeba, abych se prosadil.

Nemrzí tě někdy, že jsi nezůstal v Líšni? Přece jen několik tvých bývalých spoluhráčů dnes hraje 2. ligu.

V Líšni jsem potkal spoustu super hráčů i lidí kolem klubu. Byl to tehdy spíše menší klub s “rodinou” atmosférou. Jaké je to teď po postupu, to nevím, nicméně přestupu do Rosic nelituji.

Tadeáši, jak ty trávíš volný čas, kterého teď máte víc než dost? Najdeš si prostor i pro trénink?

Je pravda, že třeba volné víkendy jsou pro mě pořád zvláštní. Snažím se udržovat, protože pořád někde v skrytu duše doufám, že se sezona třeba nějak dohraje. I když tomu moc nenasvědčuje. Běhání mě nikdy nebavilo, tak se k tomu snažím přibrat Kugiho (Michal Kugler) nebo třeba Seču (Tomáš Selinger), abych měl motivaci, že někdo trpí víc než já.

Jinak si užíváme karanténu s přítelkyní a psem, takže nuda nehrozí. Hodně venčíme, občas jdeme na in-line, cvičíme podle různých videí. Někdy se zase zahrabeme a celý den sledujeme filmy. Musím každopádně zaklepat, zatím se nějaká velká ponorka nevynořila.

Čím se živíš a jak se současný stav na tvém zaměstnání podepisuje?

Pracuji jako investigátor mezinárodních plateb pro banku v Belgii. Naštěstí můžu plnohodnotně pracovat i z domu, tudíž už víc jak měsíc dělám na “home office”.

Často v rozhovorech čteme, jak máte v kabině super klima. Přesto, nenajde se nějaká “negativní“ perlička, která by mohla čtenáře zajímat?

Taky mi to z předchozích rozhovorů přijde moc idylické Aby to člověk nepochopil špatně, doštěkáme se velmi často, na tréninku i v zápase. Většinou to pramení z přemíry motivace. Bez toho to ale nejde, díky tomu pak vyhráváme zápasy a jsme tam kde jsme. A co je nejdůležitější, zůstává to na hřišti. V důležítých chvílích všichni ví, že se můžou spolehnout jeden na druhého.

Jednu perličku mám. Často se stává, že když při nácviku dostaneme jako obrana moc gólů v krátkém časovém úseku, začne foukat nějaký nárazový vítr a Zádry (Jan Zádrapa), když vyloví balon z brány a chce ho rozehrát na nás stopery, vždycky nějak silně foukne a balon skončí 50 metrů daleko na druhém hřišti. A takhle občas klidně foukne třeba i třikrát po sobě

Děkujeme ti za rozhovor.

Taky díky. Přeji všem hlavně trpělivost a buďte zdraví.

Tadeáš Zezula, FC Slovan Rosice – SK Sigma Olomouc, MOL Cup, 27.8.2019 (autor: Attila Racek)