9. dubna to bude přesně 13 měsíců, kdy se Petr Šíp naposledy objevil v utkání rosického Slovanu. Konkrétně to bylo v přípravném zápase na půdě Vyškova. Když už vyhlížel návrat na trávník, fotbalové soutěže po celé republice byly kvůli pandemii koronaviru pozastaveny a následně i předčasně ukončeny.
Petře, aby se čtenáři a fanoušci dostali více do obrazu… Prozraď, proč už tě víc jak rok neviděli na hřišti?
Dobrý den všem. Důvodem je zranění, které se mi stalo v generálce na jarní část sezony v 2018/2019, kdy jsem v utkání ve Vyškově nechtěl dohrát soupeře a sám jsem to odnesl zraněním. Konkrétně přetržením předního křížového vazu. Následovala operace a rekonvalescence po zranění. Jak každý ví, je to dlouhá, ale i díky pomoci lidí, které znám, jsem se od operace dostal do fotbalového stavu relativně brzy. Tímto děkuji Peťovi Čejkovi, klobouk dolů, co všechno nejen pro mě, ale pro celou rosickou kopanou dělá. Dále děkuji panu Urbáškovi, který mě operoval a panu Jánskému, který mi společně s Davidem Šuralem pomohl najít cestu zpět ke sportu 
Myslíš, že kdyby MSFL pokračovala, byl bys už v současné chvíli připravený zasáhnout do hry?
To je otázka i pro mě, v jaké formě bych byl připravený. Jak říká náš trenér ,,hlava, srdce a pak až nohy“. Ty nohy jsem neměl moc dobré ani před zraněním, tak bych rád věřil, že bych připravený byl
Tento měsíc oslavíš 34. narozeniny. Myslíš, že se dokážeš dostat do formy, jakou jsi měl před zraněním?
Na to nedokážu odpovědět. Fotbal je náročnější než byl před rokem. Budu poctivě pracovat a uvidím, na co to bude stačit. Když to nepůjde, tak mi to Peťa Čejka řekne, tak zní naše dohoda. Ale doufám, že bude starej dobrej Šípák zpátky
Ví se o tobě, že miluješ sport. Jsi až extrémista. Co všechno ve volném čase pro své tělo děláš?
Dělám to, co ostatní kluci z mužstva, je to taková údržba. Myslím, že každý ví, co má dělat, když je víc volna. Tak aby úplně všechno neztratil, viď Čerňo?
Než jsi se zranil, byl jsi zástupcem kapitána. V této roli těteď nahradil Pavel Drbal. Vrátí se kapitánské céčko při případné absenci Pera Malaty opět na tvoji ruku?
Předem řeknu, že na tohle vůbec nemyslím. Ale když už ta otázka padla, po pravdě, já na tu pásku nikdy nebyl. Spíš mi to na ruce zavazí. Pavel Drbal ať si ji klidně nechá, když Peca nebude, sluší mu. A hlavně se mu s ní daří, když ji má na sobě, tak hraje ne na 105 % jako obvykle, ale na 120 %
Do Rosic jsi přišel jako krajní obránce, když je ale třeba přitvrdit hru, trenér tě staví do středu zálohy. Který post je ti bližší?
Každý post má něco a je to o zvyku. Vždycky jsem byl krajní obránce, ale souhra náhod mě přivála do středu zálohy. Teď momentálně je mi ten střed zálohy bližší. Ale někdy bych si chtěl zahrát třeba útočného stopera
Jak bylo řečeno, jsi vyznavačem tvrdé hry, soupeři souboje s tebou příliš nevyhledávají. Jsi v osobním životě také takový?
Každý si myslí, že když jsem blázen na hřišti, tak mimo něj je to stejné. Ale není to pravda. V osobním životě jsem pravý opak.
Rosice jsou tvojí třetí společnou štací s trenérem Michalem Kuglerem, hraješ pod jeho vedením téměř 7 let. Jaký spolu máte vztah?
No je pravda, že je to kousek života. Abych vykreslil trenéra, to by z toho byla slohová práce Strašně pracovitý člověk. Pro mě je to i takový náhradní otec, kterého jsem v mládí neměl.
V dresu Zbrojovky jsi nakoukl do profesionálního fotbalu, když sis připsal několik druholigových startů. Jak na to období vzpomínáš?
Vzpomínám na to strašně rád. Tehdy jsem ještě jako dorostenec nastoupil na poslední dva zápasy. Doma se Sigmou Olomouc “B” a pak na Žižkově, to byl i můj poslední zápas za Zbrojovku. Tehdy, když juniorka hrála druhou ligu, se udělalo 6. místo. Trénoval jsem i s A mužstvem a to tam tenkrát byli hráči jako Zelenka, Švancara, Siegl, Trousil, Kuncl, Holek a spoustu dalších. To byla prostě radost.
Nemůžeme si na závěr odpustit otázku na tělo. Respektive dvě. Jsi velkým fanouškem Sparty, v kabině máš dokonce vylepené fotky.Co říkáš na dění ve Spartě v posledních letech?
Ano, je to tak, jsem Sparťan. Kluci z kabiny si občas dělají srandu, když Sparta prohraje. Hlavně Čerňa. Když se potkáme v pondělí v kabině, tak hned zavolá ,,hej, co ta Sparta?”
Spartě se nedaří už dlouhou dobu. Už ani nevím, kdy jsme měli titul a nebo pohár. Myslím, že naposledy to bylo za pana trenéra Lavičky. Ale bohužel se tam nepracovalo jak mělo a Plzeň se Slavií jsou teď daleko před nimi. Nedařilo se po panu Lavičkovi přivést jak hráče, tak ani trenéra, kteří jsou schopni hrát za Spartu, respektive ji trénovat. Je rozdíl hrát za průměrný český klub a nebo za Spartu. Je to pořád jeden z top klubů u nás, i když pro někoho to tak být nemusí.
Otázka druhá… Co bys jako trenér, manažer, případně majitel Sparty udělal jinak?
No otázka je, kde přesně začít? Jestli vyměnit lidi ve vedení klubu a nebo hráče? Ve většině případů je jednodušší obměnit hráče. Ve Spartě mělo na starosti výběr hráčů spoustu lidí, bohužel, ne vždy se to povedlo. Spíš bych řekl nepovedlo. Projekt “Stramaccioni” rovněž nebyl povedený a stál hodně peněz. Za jeho doby spoustu českých hráčů nenašlo uplatnění. Momentálně Sparta podle mě i zkouší, jak se vlastně prezentovat. Je dobře, že dávají příležitost mladým hráčům jako jsou Hložek, Krejčí, Karabec nebo Drchal. Výsledky třeba nebudou hned, ale budu věřit, že čas ukáže, že to byla správná volba.
Děkujeme za rozhovor Petře a přejeme ti brzký návrat na fotbalové trávníky.
Já děkuji a přeji všem hodně zdraví. Doufám, že se co nevidět uvidíme na zeleným pažitu
Petr Šíp, FC Slovan Rosice – FC ŽĎAS Žďár n/s, MSD, 26.5.2018 (autor: Lubomír Stehlík)
