V současné kabině Slovanu patří k inventáři, jelikož právě skončená sezóna 2019/2020 byla jeho jubilejní desátá. Řeč je o krajním obránci Janu Vítámvásovi, který je po Petru Malatovi služebně nejstarším hráčem rosického “A“ týmu.

Honzo, v Rosicích sloužíš už desátou sezónu. Kariéru v mužské kopané jsi zde začal, hodláš ji tady i ukončit?

Dobrý den. S fotbalem jsem začal ve Spartě Brno, od žáků jsem poté dlouhá léta hrál ve Zbrojovce. V Rosicích budu hrát do té doby, dokud mě nevyhodí. Takže tam asi i umřu

Kromě jednoho sestupu z MSFL v sezóně 2012/2013 jsi zde zažil i řadu postupů. Na který vzpomínáš nejraději?

Nejraději vzpomínám na první postup do MSFL za trenéra Zelníčka. S hráči jako Malata, Selinger, Pšikal, Šustr atd.

V úterý padlo definitivní rozhodnutí o předčasném ukončení všech soutěží včetně MSFL. Co na to říkáš? 

Momentálně je to nejrozumnější řešení. Je to paradox, ale mně osobně to dá se říct nevadí, jelikož jsem v přípravě téměř nic neodtrénoval. A na lavičce by mě ten fotbal asi moc nebavil

Od začátku zimní přípravy jsi byl na marodce. Co přesně tě trápí?

Trápila mě bolavá záda. Takovou bolest bych opravdu nikomu nepřál. Měl jsem s nimi problémy už kdysi a teď asi po 6 letech se bolest vrátila.

V jakém zdravotním stavu se nacházíš nyní?

Nyní je situace mnohem lepší. Každý den ty záda protahuji a cítím se skvěle. Chodím navíc témeř každý den cvičit a běhat, takže jsem ve výborné kondici.

Jsi známý svojí extrémní rychlostí, vynikáš i v konfrontaci s hráči profesionálních týmů. Stalo se za těch 10 let co jsi v Rosicích, že by tě někdo ve sprinterském souboji předběhl?

Nejrychlejší hráč proti kterému jsem kdy hrál, byl Afričan Dzon Delarge z Liberce, se kterým jsme se tehdy utkali v osmifinále českého poháru.

Kromě rychlosti tě v posledních letech zdobí i velká spousta svalů. Je posilování tvým koníčkem nebo to vyžaduje tvé povolání vězeňského dozorce?

Je to můj koníček už dlouhou dobu. Dost se snažím řešit i stravu a zkrátka mě to baví.

Kabina tě považuje za jednoho z největších bavičů. Možná toho úplně největšího. Proč?

To se musíte zeptat spoluhráčů Ale sranda musí být   Každopádně na hřišti během zápasu už rozhodně nevtipkuji.

Co bys označil za vrchol své dosavadní fotbalové kariéry?

Vrcholem mojí kariéry je jednoznačně postup přes Zbrojovku Brno v českém poháru a následné zápasy se Slovanem Liberec, tehdy mistrem české ligy.

Na zádech nosíš dres s číslem 13. Zřejmě nejsi pověrčivý, že?

Čekám až se uvolní číslo 11, ale to se asi bohudík nikdy nestane

Na domácích zápasech Slovanu jen zřídkakdy chybí tvůj táta. Přestože letos oslavíš 30. narozeniny, mluví ti do výkonů?

Nikdy mně do nich nemluvil. On je naštěstí rozumný a není to žádný rozumbrada, kterých je také dost. A mně navíc není moc co vytknout, co si budeme vykládat

Děkujeme za rozhovor a přejeme ti mnoho zdraví.

Děkuji.

Jan Vítámvás, FC Slovan Rosice – TJ Sokol Tasovice, MSD, 4.5.2019 (autor: Lubomír Budný)