Třítýdenní seriál pravidelných rozhovorů s hráči “A“ týmu jsme se rozhodli zakončit stylově a to vyzpovídáním legendy rosického fotbalu Petra Malaty. Zatímco všichni jeho spoluhráči odpovídali na 10 otázek, kapitánovi Slovanu jsme jich položili hned dvojnásobný počet.
Petře, v úterý výkonný výbor FAČR rozhodl o tom, že ukončí všechny soutěže. Co na to říkáš?
Na to se nedá nic říct, dalo se to čekat. Myslím, že jinak se to vyřešit nedalo.
Co vás podle tebe po skončení vládních opatření do konce fotbalového jara čeká? Budete trénovat, případně hrát nějaká přátelská utkání?
Vůbec zatím nevím. Bude záležet na tom, kdy povolí trénování atd. Ale jak znám trenéra, jakmile řeknou, že se může trénovat, tak druhý den bude trénink dvě hodiny 
Ukončením MSFL se rozhodlo o tom, že Rosice skončily na 5. místě. To je největší úspěch ve 110leté historii klubu. Považuješ to i ty za největší úspěch klubu?
Myslím si, že určitě ano. Na tak malé městečko je to strašný úspěch a nebude lehké ho zopakovat. Škoda, že jsme nevyhráli v Otrokovicích a dobře rozehraný zápas ve Vyškově, mohli jsme být první
Překvapilo tě, jak se vám jako nováčkovi v MSFL dařilo?
Dá se říct, že překvapilo. Moc jsem od nás nečekal, hlavně po tom začátku, který se nám vůbec nepodařil. Ale pak trenér trochu změnil taktiku a začalo to fungovat. A samozřejmě jsme měli i štěstí.
Na vedoucí Blansko jste po zápase s béčkem Olomouce ztráceli 4 body. Bylo ve vašich silách bojovat o nejvyšší příčky MSFL?
No upřímně si myslím, že bychom bojovali spíše o to páté místo než o první. I když kluci v kabině už se viděli ve 2. lize
V současnosti máš na svém kontě 298 mistrovských branek v dresu “A“ týmu Slovanu. Můžou se fanoušci těšit na to, že tohle číslo příští sezónu zaokrouhlíš?
Zatím vůbec nevím co bude a jak to bude. To se ukáže až skončí tohle virové období. Jestli o mě budou Rosice stát a jestli se mně bude vůbec chtít. Jelikož mi končí smlouva, rozhodnu se až v létě. Ale těch 300 gólů bych dát chtěl.
Projeví se současná situace nějak na tvém finančním ohodnocení klubem?
Po celou dobu trvání nouzového stavu jsem se dobrovolně vzdal veškerých peněz. Beru to jako vstřícný krok vůči klubu.
Zažil jsi v rosickém áčku téměř 20 sezón. Poskládej podle sebe nejlepší jedenáctku posledních dvou dekád.
To se nedá poskládat jen jedenáct lidí. V Rosicích byli a jsou všichni hráči velmi kvalitní! Možná je to životosprávou, která se v Rosicích každý rok poctivě dodržuje
Na kterého z bývalých trenérů, který tě v Rosicích vedl, vzpomínáš nejraději?
Tak samozřejmě nejlepší vztah mám s aktuálním trenérem Míšem Kuglerem. Je kvalitní trenér, který ví, co po kom chtít. Rád také vzpomínám na Pavla Fukana, pana Čuhela a třeba na pana Zelníčka.
Které tři momenty ti za celé působení v Rosicích nejvíc utkvěly v paměti?
První asi postup z krajského přeboru, když majitel pan Fukan na oslavě řekl, že co vypijeme a sníme, to zaplatí. To bylo super Druhá věc vyřazení Zbrojovky Brno z poháru a třetí postup s aktuálním týmem do MSFL.
Poslední otázka z historie… Který zápas byl tvůj nejpovedenější a který naopak hodnotíš jako největší propadák?
Nejpovedenější byl, když jsme postupovali do divize. Vyhráli jsme nad Ráječkem 6:0, já jsem dal 4 góly a na dva nahrál. Nejhorší, když jsme hráli v Třinci MSFL a prohráli jsme 8:0.
Zřejmě už jsi na tuto otázku nejednou odpovídal, přece ale… Měl jsi všechny předpoklady k tomu hrát profesionální fotbal a živit se jím. Místo toho jsi ale s výjimkou epizodních štací v Kounicích a Bystrci strávil celou kariéru v Rosicích. Proč?
Myslím si, že důvodů by mohlo být více, ale řeknu dva důležité. V mládí jsem fotbalu, myslím tréninkově, moc nedával a byl jsem lenošný. Měl jsem rád pohodlí místo dřiny. Dnes je mi 37, ale trénuji daleko víc, než třeba v 25.
Když bys mohl vrátit čas zpět, byla by všechna tvá fotbalová rozhodní stejná nebo bys udělal něco jinak?
No ohledně fotbalu určitě. Hodně rozhonutí jsem udělal špatně a udělal bych je jinak. Na druhou stranu bych ale nikdy nepotkal některé hráče, které jsem potkal v Rosicích. A to by mě strašně mrzelo!
Spoluhráči obdivují tvůj přístup a chování, je ti to přirozené nebo se pouze chováš tak, jak by správný kapitán měl?
Myslím si, že se ani nechovám jako kapitán. Jsem spíše pohodový a z ničeho nic si nedělající kluk, který si ze všeho dělá srandu. I když bych některým spoluhráčům mohl dělat tatínka, připadám si stejně starý jako oni.
Špílmachři většinou hrají s číslem 10, ty máš ale “svoji“ 11. Proč?
Mám jedenáctku odjakživa, to číslo se mi prostě líbí. Až budu končit, tak ho ode mě bude muset někdo koupit, abych mu ho nechal
Tvoje rodina tě hodně podporuje. Rodiče s tchánem nechybí na zápase téměř nikdy, žena s dcerou, bratr se švagrovou a strýc si nenechají ujít žádný domácí zápas. Je mezi nimi někdo, kdo si dovolí ti to do fotbalu mluvit?
Mluví, nemluví… Po zápase všichni většinou vědí, jak se co mělo udělat. Jinak ale víc asi ne.
Málokdo ví, že máš ještě dva bratry, kteří rovněž hráli fotbal a výborně. Přesto, jsi ze sourozeneckého tria fotbalovým bohem nejvíce políbený právě ty?
Tak ten nejstarší se na to vykašlal celkem brzy. S prostředním jsme ale hrávali i spolu a byly to dobré časy. Neřekl bych, že jsem byl bohem nejvíce políbený. Myslím si, že když hráli oni, byly horší možnosti a Rosice nebyly takové, jaké jsou teď.
Možná by nejednoho čtenáře zajímalo, kterému klubu Petr Malata fandí a koho jako fotbalistu nejvíce obdivuje?
Vždy jsem obdivoval Zinedina Zidana a Davida Beckhama. A týmu asi kvůli Šípákovi (Petr Šíp) SPARTĚ
V době nouzového stavu jsi s dcerou často k vidění na fotbalovém hřišti. Jedná se spíše o vycházku za sportem nebo o plnohodnotný trénink?
Trenér by asi chtěl slyšet, že o trénink. Ale spíše to je sportovní odpoledne s dcerou. Všichni ví, jak na tom ve volnu jsem
Co v životě děláš nejraději, když nejsi v práci nebo na fotbale?
Nejraději doma odpočívám, ale s dcerou to moc nejde, tak vymýšlíme různé aktivity
Děkujeme ti za rozhovor a doufáme, že tě na podzim znovu uvidíme v akci.
Petr Malata, FC Slovan Rosice – FK Blansko, MSD, 30.3.2019 (autor: Josef Kratochvíl)
