Dalo by se říct, že je sběratelem funkcí… U “A“ týmu Slovanu působí ve funkci vedoucího mužstva, je hlavním trenérem “B“ týmu a k tomu ještě zastává funkci tajemníka výkonného výboru. Řeč je o jednom z nejvytíženějších funkcionářů rosického fotbalu Miroslavu Bílkovi.

Mirku, zhodnoťte prosím několika větami předčasně ukončenou sezónu “A“ týmu.

Dobrý den, zdravím všechny fanoušky Slovanu v této nelehké situaci.

Budu se samozřejmě asi opakovat, protože v rozhovorech s hráči se toho napsalo spoustu. Je škoda, že tahle naše skvěle rozjetá sezóna skončila tak jak skočila. Je mi hlavně líto trenérů, kteří připravili mužstvo na jarní sezónu a jejich práce tak přišla vniveč. Psalo se tady, že 5. místo je největší úspěch rosické kopané, ale bylo by pěkné, kdyby tohle umístění zůstalo i po odehraných 34 zápasech.

A nyní v krátkosti hodnocení uplynulého soutěžního ročníku “B“ týmu…

Mužstvo “B“ týmu se výhradně skládá z rosických odchovanců, kteří postupně prošli od přípravky přes žáky a dorost. Díky Petrovi Čejkovi tito kluci nemuseli odejít do jiných týmů v okolí, jak tomu bývalo v posledních letech. Dala se dohromady parta hráčů a ti chtěli hrát fotbal v Rosicích. Samozřejmě po postupu ze IV. třídy se očekávalo, že s těmito hráči by se mohlo hned následující sezónu postoupit do okresního přeboru. To si mysleli nejen fanoušci, ale i někteří hráči. Po nepříliš povedeném začátku sezóny jsme i díky hráčům z “A“ týmu skončili v polovině sezóny na 4. místě. Na jaře jsme se chtěli ještě o postup porvat, ale bohužel, dopadlo to tak jak dopadlo.

Po suverénním postupu ze základní třídy se od béčka očekávala i spanilá jízda III. třídou a další postup do okresního přeboru. Bude to cílem pro příští sezónu?

Jak už jsem řekl, někteří si mysleli, že stejně jako IV. třídou “prolítneme” i III. třídou. V tomto ohledu jsme se ale snažili být při zemi, jelikož jsme věděli, že v této soutěži už jsou přece jenom dobří fotbalisté a náš mladý tým se s tím někdy nedokázal vyrovnat. Tímto bych chtěl poděkovat Mirkovi Kratochvílovi a Honzovi Pelikánovi za to, jak jsme se s tím vyrovnali a dokázali jsme kluky stmelit a někdy jim “možná” i trochu poradit. Poděkovat bych chtěl také Petrovi Zbytkovi, který nám umožnil hrávat na hlavní ploše rosického stadionu. Cíle pro příští sezónu si nedávám, to už bude na jiných. Má práce u kluků už skončila.

Utkání kterého z obou týmů prožíváte více? 

Na tuto otázku odpovím tak, že jsem nikdy neuměl prohrávat, a proto mě dostávají do varu zápasy áčka i béčka.

Jak řešíte situaci, kdy dojde ke kolizi utkání áčka s béčkem? Který z týmů dostává přednost?

Naštěstí k tomu došlo minimálně, ale upřednostňoval jsem “B“ tým. V těchto případech mě velmi dobře dokázal zastoupit pan Rudolf Čejka, za což mu velice děkuji. Byly tam i zápasy, kdy hráči áčka hráli dopoledne a já jsem tak stíhal zápas odpoledne, kdy hráli “naši” kluci.

Co říká Vaše žena na to, že víkendy trávíte na fotbalových stadionech?

Žena si zvykala postupně. Když syn začal hrávat v přípravce, začala chodit na jeho zápasy i s dcerou, a tak jsme se do toho postupně dostali celá rodina. Poslední dobou chodila fandit jak na zápasy béčka, tak na zápasy áčka. Dokonce i na venkovní. No prostě fotbal ji začal bavit

V “B“ týmu trénujete vlastního syna Martina. Jaké to pro Vás je?

Mám to podobné asi jako trenér áčka. Samozřejmě si uvědomuji, že je to můj syn, ale žádná privilegia nedostává. Vše záleží na momentální situaci, formě a zdravotním stavu. Spíš na něho musím být přísnější více jak na ostatní. K fotbalu jsem ho přivedl a tak si přeji, aby se jím bavil.

U “A“ týmu Slovanu působíte s malou přestávkou více jak 10 let, zažil jste spoustu trenérů. Se kterým se Vám spolupracovalo nejlépe a proč?

Mimo menší přestávky jsem za těch 10 let poznal spoustu trenérů. Jména jako jsou Juračka, Zelníček, Pavel Fukan a v neposlední řadě Míša Kugler. Co trenér, to kvalita pro rosický fotbal. Poslední roky spolupracuji právě s Michalem Kuglerem, tak asi to bude právě on. Je to sice takový “svéráz”, ale prima chlap, to je pro mě podstatné.

Když byste měl poskládat nejlepší jedenáctku poslední dekády, jak by vypadala? Nesmíte však využít hráče současného kádru.

Je pravda, že za tu dobu jsem poznal hodně hráčů. Určit ale nejlepší jedenáctku je velmi těžké. Přesto pár jmen zmíním: Brankář Patrik Lengál – obránce Petr Gamba – záložník Honza Pšikal – a nezlobte se, Peťa Malata tam být musí.

Většina lidí Vás zná jako funkcionáře, Vy jste ale býval i výborným fotbalistou. Můžete v krátkosti připomenout svoji hráčskou kariéru?

Moje kariéra začala někdy v 6 letech, kdy jsem začal hrát za žáky v rodných Žarošicích. V mužích jsme to dotáhli nejvýše do krajské soutěže. Poté, co jsem se oženil do Rosic, jsem tu hrál do svých 39 let. A od té doby se vlastně pohybuji kolem rosického fotbalu.

Co kromě vaření rád děláte ve volném čase?

Mám svoji práci, která mě baví a někdy ji mám až moc. Když zbyde čas a nejdu zrovna na fotbal, snažím se chodit na procházky a na různé výlety. Od července bude těch procházek ještě více a už vím, kde ve většině případech bude cílová stanice

Děkujeme Vám za rozhovor.

I já děkuji a přeji všem, co se točí kolem rosického fotbalu pevné zdraví a na viděnou.