Dalším hráčem v pořadí, koho jsme se rozhodli v našem seriálu rozhovorů vyzpovídat, je zkušená opora Slovanu Zdeněk Polák. Ve své kariéře prošel několik týmů, nasbíral obrovské zkušenosti a teď je uplatňuje v Rosicích…

Zdeněk Polák

Datum narození: 22.7.1985
Post: Stoper
Výška: 184 cm
Váha: 83 kg
Přezdívka: Polson
Dosavadní hráčská kariéra: FC Zbrojovka Brno (1993 – 2004), TJ Tatran Kohoutovice (2004 – 2005), FC Zbrojovka Brno (2005 – 2010), HFK Olomouc (2010 – 2011), SV Straning (2012 – 2014), FC Slovan Rosice (2014 – ???)

Zdeňku, barvy Rosic hájíš už druhou sezónu. Jaký vítr tě zavál právě sem?

Ten vítr se jmenuje Petr Čejka. Známe se už hodně dlouho, od dorostu Zbrojovky.

Jaké byly tvé první pocity z působení v Rosicích a jak jsi se po svém příchodu sžil s mužstvem?

Pocity byly dobré. V mužstvu je a bylo plno kvalitních hráčů, se kterými jsem dříve hrával, tudíž adaptace byla jednodušší.

Znal jsi některé hráče Slovanu?

Ano, znal jsem hned několik kluků.

Ve Zbrojovce sis připsal několik prvoligových (3) i druholigových (36) startů. Řadu sezón jsi zde byl kapitánem juniorského týmu v MSFL. Na které období a spoluhráče ze Zbrojovky vzpomínáš nejraději?

Nejkrásnějším obdobím bylo právě to, kdy jsem za trenéra Uličného dostal šanci zahrát si první ligu. Co se týče spoluhráčů, můžu jmenovat Martina Živného, Miroslava Krále a Luďka Pernicu.

Kromě brněnské Zbrojovky jsi prošel i několik jiných týmů včetně jednoho zahraničního. Který tým ti nejvíc přirostl k srdci a proč?

Nejvíce mi k srdci přirostlo HFK Olomouc, protože jsme hráli o postup do 2. ligy a byla to jedna z nejlepších sezón, co jsem hrál.

Vzhledem k tvému působení v Rakousku máš možnost srovnání se zahraničím. Liší se nějak působení fotbalového obránce v Česku a v zahraničí?

V Rakousku jsem hrál jednu z těch nižších soutěží, tedy srovnávat tohle angažmá se Zbrojovkou či jinými tuzemskými štacemi nelze.

Co říkáš na tréninky a podmínky ve Slovanu, můžeš je srovnat s předchozími působišti?

Tréninky i zázemí jsou zde kvalitní, ale opět srovnávat profesionální a amatérský fotbal zas až tak nejde. Ale rozhodně mohu říci, že Rosice mají kvalitní zázemí, které konkuruje mnohým ze 3. ligy.

Po výhře nad Pelhřimovem jsme teď dvakrát po sobě prohráli. Jaká je nyní atmosféra v kabině? (pozn.: rozhovor se připravoval před vítězným utkáním v Uherském Brodě)

Atmosféra v kabině je stále pozitivní. Samozřejmě všichni vnímáme, jaká je situace, ale děláme vše pro to, abychom se z této situace co nejdříve dostali.

V sobotu v utkání se Žďárem jsme dostali první branku po sporném výroku rozhodčího po faulu na tebe, který sudí vyhodnotil obráceně. Můžeš nám tu situaci popsat?

Před vápnem byl chumel hráčů, balón se odrazil do vápna. Zareagoval jsem stejně jako protihráč, ale byl jsem u balónu dříve. Dal jsem si před něj tělo, narazil do mě a spadl. Bylo to docela směšné.

Na jak dlouho vidíš své působení ve Slovanu a jaké máš ty osobně plány do budoucna?

O mém působení v týmu se budeme na konci sezóny bavit s Petrem Čejkou. Co se týče mých plánů, bavilo by mě trénovat, ale záleží na tom, jak dlouho budu aktivně hrát fotbal a jestli na to bude chuť. Jinak se chci věnovat své rodině.

Tvůj bratr Honza je bývalý výborný reprezentant ČR a současný kapitán německého Norimberku. Jak často jsi s ním v kontaktu? Řešíte spolu fotbalové záležitosti?

S bratrem se vídáme jen dvakrát za rok, jinak si napíšeme, zavoláme. Teď komunikace vázne, přeci jen má svých starostí dost. Je zraněný a navíc Norimberk na tom není právě moc dobře. Fotbalové záležitosti spolu řešíme neustále.

Prozraď nám na závěr i něco o svém soukromém životě.

Se snoubenkou Nikol máme dvouletého syna Tobiase. Snažím se s nimi v rámci možností trávit co nejvíce času. A to je asi vše, co bych Vám tak o sobě řekl.

Jsem rád, že sis na nás udělal čas a nechal nás nahlédnout do tvé hráčské osobnosti trochu blíže, než tě známe ze hřiště. Za všechny sportovní fandy

Franta Pokorný