V neděli 14. srpna čeká naše dorostenecké týmy start nového soutěžního ročníku krajského přeboru. V prvním mistrovském dvojutkání budou svěřenci trenéra Jana Kuglera hostit na domácím stadionu nováčka soutěže Drnovice/Ivanovice na Hané. Níže lodivod rosických dorostenců mimo jiné hodnotí nedávno skončenou úspěšnou sezónu, mluví o práci s teenagery a vyhlíží návrat zraněných opor.

Trenére, dodatečně Vám gratulujeme k zisku mistrovského titulu v kategorii mladšího dorostu. Jak mistrovská sezóna probíhala?

Děkuji za gratulaci, ale patří to spíše hráčce a hráčům než mně. Ti se zasloužili o prvenství v soutěži. Velice nám pomohla podpora rodičů hráčů, je až neuvěřitelné, kam s námi někteří z nich jezdí a jak povzbuzují. Kdysi jsem dělal trenérskou licenci C a tam jsem několikrát slyšel, že rodiče jsou “nepřátelé” fotbalu a máme se jim spíše vyhýbat a nekomunikovat s nimi. U dorostu je to právě naopak, komunikace s rodiči je pro nás velice důležitá a i za to se nám dostává tolik potřebná podpora v zápasech. Jinak sezóna probíhala podle plánu, až na domácí zápas s Vyškovem, kde nás bohužel přemohla únava z utkání staršího dorostu, a také zápas v Kuřimi nebyl ideální, tam jsem bohužel nemohl být. Na druhou stranu posledním zápasem jsme si to vše vynahradili a po zásluze soutěž vyhráli. Věřím, že pro kluky to byl obrovský zážitek, který si někteří budou pamatovat celý život. Velké poděkování patří Matěji Kotačkovi, který od nás odešel po podzimu coby nejlepší střelec do Zbrojovky Brno, a stejně tak klukům, co se vážně zranili na začátku jara. Ondra Masný i Honzík Jindra jsou velcí bojovníci a svým doslova sebeobětováním přinášeli body oběma našim týmům. Moc bych si přál, aby spolu s Markem Švestkou mohli co nejdříve vyběhnout na hřiště. Držte jim prosím palce ať vše dopadne dobře.

S mladším dorostem vedete současně i dorost starší, který se umístil na pěkném 4. místě tabulky krajského přeboru. Jak hodnotíte jeho sezónu?

Možná to bude znít divně, ale pro mě je to větší úspěch, než první místo mladšího dorostu. Většina hráčů staršího dorostu spadala věkově do dorostu mladšího a hrála tak dva zápasy v jeden den. A i přesto dokázali v mnoha utkáních uspět. Bohužel doplácíme na užší kádry a to se projevilo na zraněních.

Jak zvládáte roli hlavního kouče dvou týmů?

Sám nevím. Často o tom přemýšlím, zda to je tak správně, zda to pomáhá klubu. Je pravda, že po zápasovém dni jsem hodně vyčerpaný a unavený. Mám ale obrovskou oporu v Honzovi Pokorném, Liboru Masném a Robertu Jelenovi. To jsou Páni asistenti, kteří pro fotbal obětují svůj volný čas a snáší mé nálady  Já jsem jenom jeden z článků dorostu, dalšími jsou asistenti, hráči, rodiče, vedení klubu a pan správce, který odvádí až neskutečnou práci na obou hřištích a díky tomu se můžeme věnovat pouze fotbalu a neřešíme kde trénovat.

Říká se, že ve fotbale je nejnáročnější práce s puberťáky. Je to pravda?

Je to jedna z nejhezčích prací, kterou jsem doteď dělal.

S čím vstupují naše dorostenecké týmy do nové sezóny?

S přáním, aby se zranění hráči co nejlépe uzdravili a s pokorou, respektem a touhou po úspěchu. Tím by za mě bylo umístění staršího dorostu do 4. místa a mladšího dorostu do 6. místa.

V Rosicích začínáte svoji 3. sezónu. Jste tady spokojený?

Nevím, to asi není důležité. Důležité je, aby byli spokojení hráči a pak vedení klubu. Víte, dojíždí sem spousta kluků z Brna, z Měnína, opory z Pouzdřan a dalších měst. Při té cestě jedou kolem několika fotbalových stadionů, ale zastaví až tady v Rosicích. No a teď jsem dostal i nové triko od vedení klubu, takže je asi vše v pořádku

Obdržel jste po úspěšné sezóně nějakou zajímavou nabídku?

Asi ano, několik jsem jich obdržel, ale jsem trenérem FC Slovan Rosice.

Jak probíhala letní příprava?

Začali jsme 5denním soustředěním, kde se nabrala základní kondice. Poté jsme sehráli přátelské zápasy proti Spartě Brno (3:0), Tišnovu (2:2, 0:1) a Blansku (1:1, 5:1). Je mi trochu smutno z počtu hráčů, jaký jsme měli v přípravě k dispozici. Soupeř měl na střídání 5 až 8 hráčů a my hráli téměř každé utkání v 11 lidech. Máme spousty zraněných a nemocných, plus dovolené a pobyty u babiček. Uvidím, co bude dál, ale na tomhle musíme zapracovat.

Jste známý svým náročným přístupem, k sobě i ke svým svěřencům. Jak to kluci zvládají?

Těžko se mi mluví za jiné, je to spíše otázka na hráče. Ale ten, kdo byl na posledním zápase sezóny našich dorostů, mohl vidět kluky, kteří se naprosto sebeobětovali pro tým a pro jeho úspěch. S troškou nadsázky se dá říct, že se dotkli hvězd a to je pocit, který naprostá většina lidí za celý život nepozná. Myslím, že to vystihl jeden kluk z Ameriky, který kdysi řekl: „Nenáviděl jsem každou minutu strávenou na tréninku. Ale řekl jsem si: vydrž to a zbytek života prožiješ jako šampion.“

Možná jinak – v poslední zápase jsem musel střídat pro zranění jednoho z hráčů, ten následně seděl vedle hřiště a plakal. Když jsem se ho ptal, zda to tak bolí, odpověděl: “To neřeším, mně je líto, že nemůžu pomoct klukům na hřišti.”

S prvním týmem Slovanu trénují Vaši svěřenci Tadeáš Mutina, Vojtěch Haminger a Jan Oborný. To dřív nebylo v Rosicích zvykem. Jde o provázání spolupráce mezi dorostem a áčkem nebo jsou tito hráči opravdu natolik talentovaní?

Je to kombinace obojího. Jde o přístup jmenovaných hráčů k tréninku a otevřenosti trenérů “A” týmu. Pro ty kluky to je velice obtížné naskočit do třetiligového týmu z krajského přeboru dorostu. V Rosicích je obrovská výhoda, že pořád přetrvává v “A” týmu pokora a respekt. Starší hráči velice pomáhají dorostencům s přechodem do mužů. Jestli jsou talentovaní? Jsou nejlepší a budou je následovat další hráči!

Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám i Vašim svěřencům další úspěšnou sezónu.