Historie rosické kopané aneb jak šel čas kolem nás
Zdroj: Brožurka – 90 let kopané v Rosicích, kterou sestavil Vojtěch Hrda
Léta 1918 – 1932
O sportu v letech 1915-1918 není nic známo. Spisy, které byly v klubovně uloženy, se požárem zničily. Je pravděpodobné, že se sport a tedy ani kopaná vůbec nekonal, protože to byla léta 1. světové války. Také se nic neví o letech 1919-1925. Byla to léta poválečná, ve kterých se organizace znovu zakládaly a obnovovaly činnost. Teprve v letech 1926-1927 bylo sehráno 20-30 zápasů. Mezi nejčastější soupeře patřily fotbalové kluby v Ivančicích, Zastávce, Třebíči, Sparta Brno, DSK Olympia Brno, SK Žabovřesky, AFK Rajhrad, SK Komárov a další. V těchto letech bylo každoročně sehráno kolem 35 zápasů. Z toho 2/3 bylo vítězných. Fortuna Zastávka byla po osvobození přejmenována “vlastnecky” na Čechii Zastávka. Rok 1931 znamenal pro rosickou kopanou velký rozvoj. Slovan měl znamenité hráče jako byl Alex Svoboda, Ondráček, Kunitzký, Sylva Svoboda, Jaroslav Pánek, Horký, Pavlovský, Pohl a jiní. Soupeřem Slovanu v tomto roce byla velmi kvalitní fotbalová mužstva jižní Moravy: SK Líšeň, DSK Znojmo, SK Hodonín, SK Šlapanice, SK Sparta Brno, SK Čechie Zastávka, SK Královo pole, SK Moravia Brno, DSK Třebíč, DSK Brno. Celkem bylo sehráno 38 zápasů, ve kterých Slovan 22 vyhrál, 12 prohrál, 4 hrál nerozhodně a měl aktivní skóre 112:73. V té době už také existovalo druhé mužstvo, které sehrálo 24 zápasů, z nichž polovinu vyhrálo. Také dorost Slovanu sehrál 24 zápasů, ze kterých 14 vyhrál. V mužstvu dorostu se objevili nové tváře jako Touška, který dal 24 branek, Kovář 15 aj. V roce 1932 měl Slovan Rosice 150 aktivních členů. Vzpomínáme-li na tuto vítěznou cestu za první třídou, musíme přiznat, že o několik let později nebylo ve Slovanu takového nadšení, s jakým bojoval o postup do vyšší třídy. Jedním velkým důvodem, proč kladně hodnotíme rok 1932 je také okolnost, že všech vítězství a úspěchů bylo dosaženo cílevědomou prací všech, ať hráčů nebo funkcionářů Slovanu.
Rok 1932
Velkým mezníkem ve vývoji klubu byl rok 1932. V tomto roce se klub konečně po velmi houževnaté práci dostal do I. třídy Západomoravské župy. Účast v I.třídě dobývá Slovan po 23 letém trvání poprvé. Poohlédneme-li se zpět za uplynulým rokem, vidíme, že cesta za I. třídou nebyla nijak slavná. Všichni hráči a funkcionáři si uvědomovali důležitost tohoto okamžiku, kdy se jednalo o to, vyhrát II.třídu. Ale při usilovné snaze všech členů a hlavně hráčů I.mužstva se to podařilo. Konečný výsledek všech mistrovských zápasů ve skóre byl 23:3. Nejsilnějším výsledkem byl zápas s Čechií Zastávka, který Slovan vyhrál 2:0. Rivalita rosických fanoušků se zastáveckými byla tak veliká, že byly vydány k tomuto zápasu letáky, které vybízeli obecenstvo ke slušnému vystupování a chování během zápasu. Dá se říci, že tehdejší atmosféra tohoto utkání se může srovnat s tím, co se děje na hřištích v dnešní době. Letáky splnili svůj účel, neboť bouřlivé obecenstvo jinak znamenalo nervozitu mezi hráči. Klidné obecenstvo zase klidnou hru, ve které zvítězil vynikající fotbal a pro mužstvo Slovanu velký úspěch. Jako zajímavost je třeba uvést, že na tomto utkání byla rekordní návštěva 1500 platících diváků, což se nestalo ani při utkání s prvoligovými mužstvy. Tento rekord nebyl doposud překonán.
Rok 1934
Byl rokem, ve kterém Slovan oslavil 25.výročí založení klubu. V činnosti měl Slovan pět mužstev. I.A mužstvo mělo za úkol udržet se na čestném místě v župním mistrovství v konkurenci deseti klubů. Tak se také stalo. Po skončení mistrovské soutěže Slovan obhájil třetí místo s aktivním skóre 131:96 brankám. V tomto roce byli v Rosicích zahraničními soupeři Favorittner Fussball Club Vorwärts 06 Wien a F.C. Rapid Oberlaa. Velký úspěch dosáhl Slovan proti mužstvu SK Prostějov, který byl účastníkem 1.malé profiligy. Po pěkném výkonu našeho mužstva skončil zápas nerozhodně 4:4. I v minulých létech hostil Slovan na svém hřišti naše přední fotbalové kluby. Mezi ně patřily SK Židenice, SK Prostějov, Slávia Praha, Rolná Prostějov, Viktoria Žižkov, SK Nusle, Baťa Zlín. Stále čilý styk měli rosičtí fotbalisté s rakouskými kluby z nižších soutěží. Ve všech zápasech se projevil Slovan Rosice jako zdatný soupeř.
Tato léta znamenala v politickém, hospodářském, kulturním i sportovním životě veliké změny. Končila světová hospodářská krize, která postihla i naši republiku. V Německu se zmocnil moci Hitler, který započal silně zbrojit a tím ovlivnil i život u nás. Tato situace přivedla i naši republiku k budování ochranných opevnění v celém pohraničním úseku s Německem. Tento vývoj dal sice práci milionům nezaměstnaných jak v Německu, tak u nás, ale na druhé straně ochabl zájem o ostatní dění. Všechno toto se odrazilo v životě našich občanů a tedy i celého města. A pak přišla okupace naší republiky německými fašisty. Občané v našem městě žili ve strachu, desítky jich bylo povoláno na práce do Německa, byly rozpuštěny zájmové organizace jako Sokol, Orel a kulturní spolky. Jedině proto a snad právě proto zůstal v činnosti fotbalový klub. Počet členů postupně vzrůstal a klub se stal odrazovým můstkem pro uklidnění mysli v pohnuté válečné době. V tomto období se stal předsedou klubu František Linhart, který patřil mezi nejvýznamější funkcionáře klubu za celé jeho období. Slovan Rosice, jeho funkcionáři i hráči měli vždy upřímnou snahu vybudovat pěkné hřiště. Když stanul v čele klubu František Linhart, měl smělý plán vybudovat v Rosicích dokonalý sportovní stadion. Stavba byla svěřena architektu Korotvičkovi a plán se stal skutkem. Při jeho realizaci se setkal Slovan s porozuměním nejen sportovců, ale i celé veřejnosti. Klub po stránce sportovní také vzkvétal. Vybojoval si prvenství v župním mistrovství. Mužstvo bojovalo dokonce o postup do Moravskoslezské divize, která byla v tomto období druhou nejvyšší fotbalovou soutěží. Slovan bojoval s vítězi hanácké župy Viktorií Přerov a slezské župy SK Radvanice. I když Slovan postup nevyhrál, stali se rosičtí fotbalisté velmi populární v tehdejším fotbalovém světě. Rok 1941 zůstane dlouho v paměti rosické kopané, neboť vedle sportovních úspěchů se podařilo za finanční podpory příznívců i přátelských klubů a hlavně obětavou prací členů uskutečnit výstavbu sportovního stadionu. Ten byl slavnostně předán rosické veřejnosti na valné hromadě dne 17. srpna roku 1941.
Rok 1945 zůstane hluboko zapsán do dějin českého národa a tedy i obyvatelů města Rosic. Vzpomínáme všech členů, kteří položili svoje životy za osvobození naší vlasti a tedy i města Rosic, stejně jako našich osvoboditelů. Náš klub byl válečnými událostmi vážně postižen. Hřiště bylo poškozené a zařízení zničeno. Z velké sbírky odznaků nazůstalo nic a z vlajek jen velmi málo. Zásluhou Karla Čižka zůstaly zachovány všechny trofeje, poháry a klubovní alba. Všechen ostatní materiál, v němž byl zobrazen život našeho klubu od svého založení, byl zničen. Přestože v tomto roce odešel z Rosic dlouholetý předseda klubu, velký organizátor a činovník kopané na Rosicku František Linhart, vypodářal se nově zvolený výbor brzo s opravami na hřišti. Další zpráva o činnosti oddílu není zachována. Slovan měl v soutěži dvě mužstva a vedoucím dorostu byl Jan Hrabina. Teprve v sezóně 1948-1949 se začala hrát kvalitní fotbalová soutěž. Slovan se umístil v tabulce I. A třídy na třetím místě. Kvalitními soupeři v tomto roce byli: AFK Tišnov, Horácká Slávia Třebíč, Minerva Boskovice, SK Jihlava, SK Jundrov, NSK Ivančice, ZNV Brno, Lokomotiva Komárov, Boroniva Třebíč, SNB Brno, ZKED Brno, SK Bosonohy, SK Ořechovičky, ČAFS Znojmo, SK Znojmo, Velké Meziříčí, Slavoj Zbýšov a Moravské Budějovice.
Rok 1950
V letech 1950 – 1959 hrála mužstva Slovanu Rosice podřadnější soutěže. Jen v roce 1955, kdy se I.mužstvo zúčastnilo okresního přeboru na Rosicku za účasti 11 klubů, si mužstvo vytklo vyhrát tento přebor. Závazek hráči splnili, když z 20 mistrovských utkání 18 vyhráli s aktivním skóre 134:29 a získalo titul přeborníka tenkrát okresu Rosice pro rok 1955. Rovněž druhé mužstvo se umístilo v okresní soutěži na prvním místě a postoupilo do prvního okresního přeboru. Mimo mistrovská utkání se hrálo I.mužstvo řadu přátelských utkání, ve kterých navázalo na dobrou tradici rosické kopané. Tímto způsobem se podařilo získat nové přátele ve sportu i v jiných městech a rosická veřejnost dostala možnost vidět dobrou kopanou. Velmi dobré úrovně byly přátelské zápasy s RH Brno, Spartakem Kuřim, Slavojem Malacky, reprezentačním mužstvem Brna a jinými kluby.
Na tento rok připadá 50.výročí založení klubu. Musíme říci, že toto výročí jsme neoslavili žádnými velkýmí sportovními úspěchy. V rámci soutěže ze 43 zápasů sice mužstvo vyhrálo 21, ale také 16 prohrálo a 6 hrálo nerozhodně. V rámci oslav 50.výročí byly sehrány zápasy se Spartakem Stará Bělá a Spartakem Královo Pole. Vcelku úspěšný byl dorost a především žákovské mužstvo pod vedením Františka Batelky a Rožnovského. Za pomoci Jaroslava Veškrny a Josefa Zavřela byl na hřišti uspořádán turnaj pouličních jedenáctek za účasti pěti rosických družstev a jednoho tetčického družstva. Turnaj měl velmi dobrou úroveň. Vítězem se stalo družstvo “Podtrojice”, vedené Stýblem. Z tohoto krátkého přehledu vidíme, jakých úspěchů je možno dosáhnout, když se mládeži věnuje veliká péče. Pro budoucnost rosického fotbalu je zapotřebí následovat všechny ty, kteří se podíleli na úspěších žákovského i dorosteneckého mužstva. Patří jim za to upřímný dík. Z popudu MěNV a jejích finančních prostředků bylo započato na hřišti Slovanu s výstavbou kryté tribuny. Stavba byla zadána OSP Rosice, ale v rámci tehdejší “Akce Z” bylo na stavbě tribuny odpracováno mnoho brigádnických hodin.
V jubilejním roce 1964, kdy Slovan Rosice slavil 55. výročí svého vzniku, hrálo I.mužstvo v soutěži I.B třídy. Na podzim se umístilo na prvním místě s poměrem branek 61:18. Nejúspěšnějším střelcem byl Miroslav Malata s 23 brankami. Mezi nejlepší hráče patřili Jiří Stýblo, Viktor Mikulášek, kteří sehráli každý 35 utkání. B mužstvo hrálo základní třídu a poněvadž bylo znovu založeno, výsledky nebyly nijak příznivé. Nejvíce zápasů sehrál Ferninand Baštař, nejlepším střelcem byl Jaroslav Brychta. Také v roce 1965 si první mužstvo vedlo velmi dobře a umístilo se na druhém místě za Spartakem Velké Meziříčí. Nejlepšími střelci byl Miroslav Malata s 21 a Řepa s 19 brankami. Toho roku došlo k velmi významnému činu. Na celém hřišti byla provedena meliorace za účelem odvodnění. Na této akci se velkým dílem podíleli všichni funkcionáři, především však Miloš Švec a Josef Krištof. Byl navázán mezinárodní styk s rakouským mužstvem FC Bernsdorf, které u nás sehrálo přátelský zápas a naše mužstvo bylo hostem v Rakousku.
Tato léta byla poznamenáno slabší formou. Postupem času se začaly projevovat v mužstvu určité nedostatky a nedobré jevy. Tato skutečnost se projevovala i v nezájmu veřejnosti o rosickou kopanou. Ještě v roce 1968 hrálo mužstvo pod vedením trenéra Miloše Baštaře 35 zápasů s pasivním skóre 78:82. O mnoho lépe se nevedlo ani mužstvu dorostu a žáků. Po sestupu z I.B třídy v roce 1968 neuneslo první mužstvo psychicky ani začátek sezóny v okresním přeboru. Mužstvo sestupovalo po slabém výkonu až do třetí třídy. V tomto roce však mužstvo sehrálo mezinárodní pohárové zápasy v Rakousku, kde skončilo na pěkném čtvrtém místě. Úspěšní byli již jen tradičně žáci. V kvalifikaci o okresního přeborníka se umístili na třetím místě. Vedoucí žáků Batelka s Čáš, aby zajistili budoucnost pro žákovské družstvo, uspořádali 1.června na MDD turnaj pouličních jedenáctek. Turnaj měl velmi dobrou úroveň a tím trenéři i žáci získali větší přízeň sportovní veřejnosti. Také rok 1971 byl stále poznamenán útlumem a zanechává stopy v mužstvu. Svědčí o tom vystřídání 31 hráčů, kteří v soutěži netvořili natolik spolehlivý kádr, aby dal záruku k lepším výkonům. Mužstvo dorostu, které hrálo I.B třídu, skončilo na průměrném devátém místě. Žákovské družstvo, které pod vedením obětavých vedoucích se podařilo získat s mužstvem titul okresního přeborníka. V rámci župy pak následně skončili na třetím místě.
Léta 1972 a 1973 byla také poznamenána špatnými výkony. Nejlepší úspěch dosáhli pouze žáci, kteří hráli turnaj v Třebíči, a až ve finále okresu Třebíč skončili na 2. místě. V roce 1973 byli soupeři našeho I. mužstva pouze kluby okresu Brno-venkov. Mužstvo se zkonsolidovalo pod vedením Josefa Vrby s Ladislavem Veselým mladším, ztmelilo se do dobrého kolektivu a začínali se dostavovat výsledky. Stalo se vítězem okresního Českého poháru a postoupilo do krajského Českého kola poháru. Tam dokázalo porazit i účatsníka I.B třídy Spartak Husovice 5:1. Také dorost pod vedením Josefa Krištofa se stal vítězem III. třídy a postoupil do okresního přeboru. Pod vedením Milana Hebelky se stal z dorostu dobrý kolektiv a jeho dobrá přinesla dorostu umístění v polovině sezóny na 1. místě. Žákovské družstvo již tradičně pod vedením Františka Batelky a Františka Čáše vedlo tabulku své skupiny. Tyto výsledky zvyšují zájem mládeže o kopanou. Na tréninky se dostavuje až 60 žáků. Rok 1974 je jubilejním rokem, kdy oslavuje oddíl kopané 65. výročí od svého založení. Začala jarní mistrovská soutěž s úkolem vykopat městu účast v okresním přeboru. Hned počáteční zápasy tomu nasvědčovaly. Mužstvo nakonec skončilo na 1. místě s náskokem 12 bodů a nastřílelo ve III. třídě přes 100 branek. Tím si otevřelo cestu cestu do okresního přeboru, což byl pěkný dárek k 65. výročí založení klubu. Také B mužstvo intenzivně trénovalo a patřilo mezi nejlepší v mistrovské soutěži. Velmi dobře si také vedl dorost, který vybojoval postup do I. třídy. Mezi nejlepší hráče patřili Švec, Skřivánek, Božek, který se stal také nejlepším střelcem. Úspěšní byli také žáci Slovanu Rosice, kteří v roce 1974 vyhráli svou mistrovskou soutěž ve skupině a hráli kvalifikační utkání o postup do finále o okresního přeborníka. Kromě mistrovských soutěží všech mužstev bylo sehráno mnoho přátelských zápasů v tomto jubilejním roce. Z nejvýznamějších byl start kompletního družstva Dukly Praha. Chyběl pouze Ivo Viktor, který hájil barvy Československa na mistrovství Evropy.
Rok 1975 byl vůbec jedním z nejúspěšnějších roků pro A mužstvo a tím i pro celý fotbalový oddíl. Mužstvo postupuje z okresního přeboru do I.B třídy, kde skončilo na 1. místě. Také byli v tomto roce velmi úspěšní žáci Slovanu. V mistrovské soutěži skončili na 2. místě. Ve dnech 24.-25. května byli na zájezdě v Praze. Sehráli přátelské utkání s žáky Slávie Praha s pěkným výsledkem 1:1. Žáci velmi dobře reprezentovali město Rosice. Velikou zásluhu na tom měli trenéři František Batelka a Otakar Světlík. V roce 1976 bylo již A mužstvo účastníkem I.A třídy. Soutěž byla velmi náročná. Zpočátku po deset kol mužstvo Slovanu nepoznalo hořkost porážky. Ta se dostavila až ke konci soutěže a mužstvo skončilo na 7. místě. Účastníci tabulky byli velmi vyrovnaní, že od 2. místa je dělil pouze jediný bod. Se střídavými úspěchy se dařilo i ostatním mužstvům TJ Slovan Rosice. V roce 1976 tvořil kádr A mužstva 17 členný kolektiv: Bohumil Flek, Miroslav Soustružník, Josef Hurek, Jiří Červenka, Viktor Procházka, Karel Polák, Jiří Marek, Oldřich Blažejovský, Ivan Sedláček, Jiří Prokop, Jaroslav Božek, Pavel Juračka, Rudolf Tvarůžek, Josef Svoboda, Jiří Červinka, Jan Kopunec a Zdeněk Matyáš. Rok 1977 nebyl úspěšný pro A mužstvo. I když hráči započali s tréninkem již v lednu pod vedením brněnského trenéra Karla Soldána, mužstvo skončilo až na spodním konci tabulky I.A třídy na 13. místě. Úspěšnější bylo B mužstvo Slovanu Rosice, které se umístilo na pěkném 4. místě III. třídy. Mužstvo dorostu skončilo ve své kategorii až na 9. místě. Slabá byla činnost i starších žáků, kteří sestoupili do okresního přeboru. Mužstvo mladších žáků pro nezájem mládeže a nezajištění trenéra bylo rozpuštěno. Rok 1978 znamená pro rosickou kopanou dvě období. V jarní sezóně hrálo A mužstvo v I.A třídě. K záchraně chyběl pouze 1 bod. Proto následoval sestup do I.B třídy. Během roku sehrálo mužstvo 44 utkání. Přes střídavé úspěchy skončil Slovan Rosice na podzim roku 1978 se 16. body na 3. místě.
Za celou dobu trvání rosické kopané od jejího založení až po léta 90. se hrála kopaná na nevyhovujícím škvárovém hřišti. Někdy se toto hřiště, zvláště ve 40-60 létech díky prudkým lijákům, změnilo v obrovskou louži. Dlouho se tento problém nemohl řešit pro nedostatek finančních prostředků. Řada vynikajících hráčů odcházela do fotbalových klubů vyšších soutěží. V poslední době na počátku 90. let dokonce Slovan neměl ani žákovské a dorostenecké družstvo, protože dorostenci odmítli na tomto hřišti hrát a byli získáni do okolních klubů. Z těchto důvodů se výbor oddílu za předsedy Rudolfa Tvarůžka rozhodl pro rekonstrukci celého hřiště a zatravnění hrací plochy. Výbor šel do velmi náročné akce bez zajištění finančních prostředků, které tato akce vyžadovala. Nešlo jen o zatravnění plochy, ale i o dostavbu restaurace, stavbu ochranné zdi, vybudování kovového oplocení v západní části stadionu, a prodej autobusu. Velký problém nastal se skácením topolů, které měli uvolnit plochu pro tréninkové hřiště. Skácení topolů, které tvořili od založení fotbalového klubu malebnou kulisu západní části hřiště a chránily před větry, bylo nakonec úspěšně vyřešeno. Komise životního prostředí včetně ochránců přírody nakonec zjistila, že jsou nezdravé, nebezpečné okolí a musely by být stejně skáceny. Díky Českomoravskému fotbalovému svazu a především sponzorům se podařilo travnatou plochu vybudovat. Samozřejmě nelze zapomenout i desítky dobrovolných příznivců kopané, kteří se ve velké míře zdarma podíleli na všech pomocných pracích. Celá akce trvala tři roky. Stavba se konala pod odborným dozorem brněnského odborníka profesora Bureše. Za nově zvoleného předsedu oddílu kopané Františka Kašpaříka se podařilo utvořit dobrý kolektiv a hráčský kádr, který však musel být doplněn o hráče z okolí. Cíl byl jediný: postoupit z okresního přeboru do I.B třídy. Trenérem A mužstva Slovanu se stal bývalý ligový brankář Zbrojovky Brno Viliam Padúch – trenér I. třídy. Vedoucím mužstva se stal stal Jiří Benc. Ve fotbalovém ročníku 1997/1998 se podařilo Slovanu Rosice bezpečně vyhrát okresní přebor Brno – venkov. Zasloužili se o to hráči i funkcionáři v čele s Františkem Kašpaříkem a s trenérem Viliamem Padúchem. Velkou perspektivu v rosickém fotbalu viděl předseda Kašpařík ve vybudování mužstev dorostenců a žáků. Za vedení trenéra Aloise Konečného z Brna, vedoucího mužstva Miroslava Malaty se vytvořil dobře sehraný kolektiv, který suveréně vyhrál okresní přebor Brno – venkov a zaslouženě po 28 letech postoupil do krajské soutěže. Nejlepším střelcem okresního přeboru dorostu byl vyhlášen Zdeněk Šmarda, který nastřílel celkem 45 brankek. Nedařilo se tak již žákovskému družstvu. Zpočátku se muselo vytvořit mužstvo sloučené s žáky Říčan. Družstvu bylo umožněno hrát krajskou soutěž i když bez trenéra i vedoucího mužstva sestoupilo do okresního přeboru. Vedení klubu musí usilovat o získání stálého trenéra i vedoucího družstva žáků, kteří by dovedli navázat na minulé žákovské úspěchy. V celém období tří let, kdy se budovalo travnaté hříště, sehrálo A mužstvo své mistrovské zápasy na hřišti Sokola Babice a Čechie Zastávka. V loňském roce (rok 1998) hostoval na našem sportovišti oddíl F.C. Zeman Brno – účastník moravskoslezské fotbalové ligy. Někteří hráči odešli do tohoto mužstva, jiní do zahraničí, někteří se vrátili do svých oddílů po ukončeném hostování v Rosicích. Tímto byl kádr A mužstva velice oslaben a v celé soutěži musel být doplňován hráči B mužstva dospělých, které bylo založeno v loňském roce z iniciativy starších hráčů našeho oddílu. Toto mužstvo v právě končící sezóně suveréně vyhrálo IV. třídu a zasloužně postoupilo do III. třídy. Nemalé finance jsou potřeba pro chod klubu, pro opravu travnaté plochy, která se přes velké úsilí nepodařila zbudovat bezchybně a je nutná nelaciná rekonstrukce, a hlavně situace s financemi, které jsou potřebné pro urychlené napravení technického zázemí, donutila vedení klubu k řešení situace co nejlepším a nejpříhodnějším způsobem pro celý fotbal v Rosicích. Na valné hromadě v květnu 1999 se výbor oddílu rozhodl přednést návrh, který byl v závěru delegáty schválen, jimž převedl svůj majetek do akciové společnosti F.C. Slovan Rosice a.s., která bude v Rosicích nadále provozovat fotbal.
