Odchovanec znojemského fotbalu Ondřej Šafránek působí u mládežnických družstev Slovanu Rosice od sezóny 2014/2015. V současnosti v klubu trénuje kategorii U15 a zároveň zde zastává funkci hlavního trenéra Sportovního střediska mládeže, které Fotbalová asociace ČR udělila našemu klubu v roce 2018. Ondřej současně působí ve FAČR jako Grassroots trenér mládeže okresu Brno-město.

Ondro, v Rosicích trénujete už více jak 5 let. Jak se rodák ze Znojemska ocitl až zde?

Předem bych chtěl určitě pozdravit všechny fanoušky, funkcionáře, trenéry a hráče Slovanu Rosice. Do Brna jsem odešel studovat Masarykovu univerzitu, konkrétně Fakultu sportovních studií, kde jsem potřeboval plnit trenérskou praxi. Jako garanta předmětu jsem měl pana Karla Večeřu, který mi doporučil praxi plnit v Rosicích. Plánovaný půlrok se protáhl na krásných 5 let 

V klubu jste působil u přípravek, u dorostu a nyní trénujete starší žáky. Která z kategorií je Vám nejbližší?

Nejde říct, která kategorie je mi přímo nejbližší. U prcků je to krásné v tom, že člověk vidí každý trénink velký progres. Chce to ale velký cit pro to, kdy zvednout prst a kdy naopak pohladit. Je to krásná, ale strašně složitá práce. U starších žáků už trenér plánuje dlouhodobě, musí najet na stejnou vlnu s hráči a jít jim příkladem. Nebýt s nimi ani moc velký kamarád, ale ani ten, z koho by měli mít strach. U této kategorie jsem se našel. V kategorii dorostu jsem jen asistoval, pracuje se už vlastně s dospělými lidmi. Myslím, že zatím nemám takovou zkušenost, abych jim mohl předat to nejlepší. Třeba časem.

V Rosicích zastáváte funkci vedoucího trenéra sportovního střediska mládeže. Co všechno tato funkce obnáší?

Já vlastně tuhle funkci jen zaštiťuji. Všichni trenéři v Rosicích fungují naprosto spolehlivě a samostatně a za to bych jim chtěl velice poděkovat. Všichni mají můj velký obdiv a uznání. Najít si po práci čas na to věnovat se dětem a snažit se jim předat to nejlepší, opravdu klobouk dolů.

Již druhým rokem působíte ve funkci Grassroots trenéra okresu Brno-město. Co přesně je náplní Vaší práce?

Mám veliké štěstí, že můj největší koníček je zároveň i mojí prací. My jako Grassroots trenéři máme na starost práci s mládeží v našich okresech. Snažíme se pomoct trenérům v jejich náročné práci, pořádáme různé ukázkové tréninky a společné semináře. Dále chodíme do škol a do školek vézt ukázkové hodiny tělocviku. Ve zkratce, jsme každý den na hřišti nebo v tělocvičně a snažíme se inspirovat ostatní.

V úterý po více jak dvou měsících opět začínáte trénovat. Jak bude zbytek sezóny vypadat?

Věřím, že se nebude nijak zvlášť lišit od běžného tréninkového režimu. Se staršími žáky budeme trénovat dvakrát týdně. Už plánujeme i nějaké přátelské utkání. V tréninku se zaměříme hlavně na herní složku. Potřebujeme, aby nám kluci hlavně hráli. Klidně v malých skupinách. Ale musíme do nich dostat hlavně tu hernost. Moji kluci měli přes neplánované prázdniny i individuální program, ale netrval jsem na tom, aby ho do puntíku plnili. Vše bylo na nich a na jejich motivaci dále se zlepšovat. Každý ví, kde má rezervy a na čem mohl a může pracovat

V loňské sezóně jste jako nováček krajského přeboru starších žáků obsadili skvělé 6. místo, v letošní předčasně ukončené pak 9. místo. Co očekáváte od příštího soutěžního ročníku?

Abych řekl pravdu, tabulku sleduji vždy jen jedním okem. Ani jsem nevěděl, na jakém místě jsme sezonu ukončili. V klubu jako Rosice musíme mít nastavené jiné cíle než konečné pořadí v sezoně. Našim hlavním cílem je u fotbalu udržet co možná největší počet dětí. To je hlavní úkol naší práce. A proto letošní sezonu hodnotím jako velice úspěšnou, i v zimních měsících se nám na tréninky scházelo kolem 18 dětí. Velký, možná i ten největší podíl na tomto úspěchu mají určitě moji asistenti Robert Jelen, Libor Masný a Honza Pokorný, na které jsem se mohl za všech okolností spolehnout a tímto bych jim také chtěl moc poděkovat. Bez nich by to nešlo.

V týmu máte několik hráčů z širokého okolí Rosic, například z Měnína či Mikulova. Co je vede k tomu, že dojíždějí až do Rosic?

Popravdě bych byl radši, kdyby tito hráči a hráčky měli možnost kvalitně trénovat a hrát ve svých mateřských oddílech. Bohužel fotbal nám na té nejnižší úrovni hodně upadá a proto chápu, že když navštíví náš trénink, chtějí pokračovat u nás. Všichni se snažíme na tréninku pracovat na 110%, tréninky jsou velice náročné, stále předkládáme přiměřené výzvy. Na tohle je velice jednoduchá rovnice – jak já k tréninku přistoupím jako trenér, takovou mohu očekávat reakci hráčů. Nikdy bych si nedovolil na trénink přijít nepřipraven nebo na něj dokonce přijít pozdě. Jsme pro děti vzorem a proto se tak také musíme chovat. Jak můžu vychovávat slušné a pokorné hráče, když se tak nebudu chovat. Se všemi se snažíme mluvit narovinu, pokud se nám něco nelíbí, řekneme si to. Naopak umíme i pochválit. Pokud na tréninku něco děláme, děláme to pořádně.

Jste vedoucím trenérem SpSM OFS Brno-venkov v Rosicích, GTM MěFS Brno, trénujete okresní výběry, každoročně se účastníte Fotbalového kempu Petra Švancary a Coerver kempů. Co na to říká Vaše partnerka?

Většinou neříká nic a jen otáčí oči v sloup Ale ví, že fotbal je pro mě ta největší vášeň a snaží se mě v trénování podporovat. Za to jí patří velký dík.

Máte nějaký trenérský vzor?

Asi nemám, největším vzorem jsem si já sám Na trenéry, kteří mě dříve vedli, vzhlížím spíš jako k lidem než k autoritám. Nemuseli mít ani takovou odbornost, ale byli to fér lidi, byli pro mě vzorem. Moc rád vzpomínám na Zdeňka Macháčka z Jevišovic, ten dýchal pro nás a my pro něj Nesmím opomenout ani pana Karla Večeřu, to byl obrovský charakter a člověk na správném místě.

V minulosti jste odmítl nabídku Znojma i všech předních brněnských klubů včetně Zbrojovky. Co vás v Rosicích drží?

Tohle je pro mě velice složitá otázka. Mám v Rosicích rozdělanou práci, kterou chci dokončit. Cítím, že bych se měl v kariéře posunout dál. Až ten čas příjde, posunu se.

Můžete prosím v kostce přiblížit čtenářům Vaši hráčskou kariéru?

Moje fotbalová kariéra začala v Jevišovicích u pana trenéra Fabíka, ten nás naučil mít rád fotbal. V dorostu jsem odešel do Znojma. Do dohrání dorosteneckého věku jsem neměl na fotbal moc chuť a proto jsem asi na 2 roky úplně skončil. Poté mě oslovil můj kamarád Libor Nevrkla, zda-li si s nimi nechci někdy zahrát za TJ Hostim a já souhlasil. To byly nejhezčí roky mé fotbalové kariery, fotbal jsem si v Hostimi užíval a za to Liborovi moc děkuju. Poté jsem nastupoval krátce ještě za Říčany a Zbýšov.

Chystáte se v aktivní kariéře pokračovat i na podzim? Pokud ano, v jakém dresu?

O tom jsem zatím vůbec nepřemýšlel. Pokud ale na podzim v nějakém dresu nastoupím, bude to v týmu, kde chytá ten nejstarší golman na okrese Brno-venkov

Čemu se nejraději věnujete, když nejste zrovna na fotbale? 

Asi ničemu zvláštnímu. Rád si zajdu do přírody a snažím se běhat, abych se trošku udržel ve formě. Ale většinou je to pořád ten fotbal

Děkujeme za rozhovor.