Svoji tuzemskou trenérskou kariéru začal Petr Soustružník před čtvrt stoletím v Rosicích, kam se před necelými pěti lety znovu vrátil. V současnosti zde vede fotbalovou školičku pro nejmladší děti a současně i tým mladších žáků “B”. Ve volném čase navíc trénuje s “A” týmem a “B” týmem mužů, za který by měl na podzim opět chytat.

Petře, jste Grassroots trenérem mládeže okresu Brno-venkov, působíte u mládeže v Rosicích, vedete okresní výběry, zastáváte funkci předsedy komise mládeže OFS a stále ještě aktivně hrajete. Jak vypadá Váš běžný týden?

Nejprve bych rád pozdravil všechny funkcionáře, trenéry, hráče a příznivce rosického fotbalu.

7x v týdnu fotbal  No, je to někdy docela náročné, protože kromě fotbalu i podnikám. Zatím to ale zvládám. Týden je v podstatě jen o fotbale. Dopoledne řeším práci ve firmě a činnost GTM, odpoledne mám většinou dva tréninky v Rosicích nebo v klubech na okrese. O víkendech pak samozřejmě zápasy a to nejen ty rosické, jezdím totiž sledovat i hráče pro okresní výběry. Také se věnuji v každé možné chvíli rodině.

Ve Slovanu trénujete fotbalovou školičku a mladší žáky. Která kategorie je Vám bližší?

To nejde říct, která je mi blíže. Každá má svá specifika a baví mě obojí. Ve školičce si hodně hrajeme, děláme různé blbosti a je úžasné vidět jak se děti baví a smějí. Mladší žáci jsou také o hraní, ale už se specifickým zaměřením a bavíme se už i o holkách

Jste vlastníkem nejvyšší trenérské licence, nejsou pro Vás Rosice málo?

Určitě ne. Jsem naopak rád, že mohu v Rosicích pracovat. Je tu skvělá parta, od vedení až po všechny trenéry.

U mládeže působíte skoro 25 let, nikdy Vás nelákalo trénovat muže?

Krátkou zkušenost s trénováním mužů už mám. Kromě trenéra brankářů u “A” týmu FC Vysočina Jihlava jsem trénoval asi rok muže Rapotic. Ale popravdě mě více baví za muže hrát

Máte za sebou celou řadu trenérských štací, na kterou vzpomínáte nejraději?

Všechny štace měly své kouzlo. Jak první trenérské krůčky v německém Priesendorfu a ve Slovanu Rosice, tak i pozdější působení v Jihlavě či Zbrojovce Brno.

Přestože letos oslavíte 50. narozeniny, stále jste aktivním hráčem. Jak se udržujete ve formě?

To už mi je tolik? Snažím se denně něco dělat, už jen tréninky s dětmi mě nabíjí energií. Po návratu do Rosic mě sportovní ředitel pan Čejka a trenér áčka Michal Kugler umožnili trénovat s “A” týmem, takže když to stíhám, jdu s nimi a snažím se držet krok co to jen jde. No a k tomu kolo, spinning, posilovna a tabata

V zimě jste přestoupil ze Zbýšova “domů“ do Rosic, jarní část sezóny se ale nerozběhla. Uvidí Vás diváci v brance rosického béčka na podzim?

To nezáleží jen na mě. Samozřejmě, že bych moc rád, ale poslední slovo má vždy trenér. Udělám však vše proto, abych nastoupil.

Kádr “B“ týmu je složený z hráčů s věkovým průměrem okolo 20 let. Přistupujete k nim jako spoluhráč nebo spíše jako trenér?

Určitě jako spoluhráč, jinak to ani nejde. Chtěl bych klukům pomoci hlavně zkušenostmi.

Jaké jsou vyhlídky “B“ týmu pro příští sezónu?

Škoda, že se neodehrálo jaro, věřil jsem, že se ještě porveme o postup. Ale dopadlo to jak dopadlo. Po příchodu nového trenéra Jana Kuglera a snad i dvou zkušených hráčů Ondřeje Šafránka a Honzi Karáska je za mě jediný cíl a to postup. Rád bych ukončil svou hráčskou kariéru postupem do krajských soutěží, což bych ještě mohl stihnout  

Obě Vaše dcery hrají fotbal. Byla to jejich svobodná volba?

Starší Petra už tolik ne, věnuje se naplno brazilskému jiu-jitsu, takže fotbal hraje už jen někdy. Mladší Adrianka ale pořád válí. Dá se říct, že volba byla svobodná. Obě se mnou jezdily od narození po fotbalech, takže to je pořád sport číslo 1.

Co říká Vaše žena na to, že musí víkendy trávit na fotbalových stadionech?

Manželka je sportovní typ, takže ji každý sport baví a pokud nemá svou aktivitu (spinning či kolo), jezdí na mé zápasy společně s dcerami. Takže u nás v tom není žádný problém.

Děkujeme za rozhovor.