Rozhovor s trenérem “A” týmu Danielem Břežným

V pondělním vydání týdeníku RegionSport vyšel rozhovor s hlavním trenérem “A” týmu Slovanu Danielem Břežným, který převzal mužstvo na začátku nové sezóny.

Daniel Břežný

Odchovanec Zbrojovky, osmatřicetiletý obránce Daniel Břežný, naskočil do ligy poprvé ve svých dvaceti letech v utkání s Karvinou. Po třech letech v ligovém kádru Zbrojovky, za níž odehrál 10 zápasů, putoval do B mužstva a poté do Kyjova, Dolních Kounic, či Drnovic. Do ligy se vrátil v roce 2006 v dresu Slovácka, aby v něm odehrál dalších sedm utkání. Další léta prožil v zahraničním angažmá (Řecko, Kazachstán, Lichtenštejnsko), aby po návratu hrál v nižších soutěžích a začal pracovat jako trenér. V minulé sezóně byl asistentem trenéra Dostálka u juniorky Zbrojovky. Letos vede v divizi celek Rosic.

Musel jste odejít ze Zbrojovky?

Otázka na úvod ostrá jako žiletka. Nemusel jsem odejít, protože mně vedení klubu několikrát nabídlo trénování kategorie U16. Jenže já už tři roky pracoval u juniorky a s některými trenéry nakoukl i k ligovému týmu. Takže jsem si přál setrvání u juniorky, kde jsme s Ríšou Dostálkem snad udělali kus dobré práce. Proto jsem nabídku k přechodu k mladšímu dorostu s díky odmítal.

Nechtěl jste k mládeži?

Tak bych to přesně neřekl, protože pracuji se žáky Kohoutovic, či Bosonoh, kde jsem navíc dělal souběžně s juniorkou hrajícího trenéra v krajském přeboru. Ale chci trenérsky postupovat.

Možná rozhodlo, že nemáte s Dostálem profilicenci. Je to tak?

Nevyžadoval jsem, abych pracoval u juniorky jako hlavní trenér. Stačilo mně místo asistenta. S Ríšou jsme se vždy dohodli. Návrhy na sestavu i na průběh tréninku jsme přinášeli oba. Jinak si myslím, že trenér s profilicencí ještě nemusí být dobrý. Ale totéž platí i o nás s licencí A. Jenže se to dnes vyžaduje, proto se Dostálek na podzim hlásí k přijímačkám a já se přihlásím za dva roky, protože jsem A licenci získal teprve letos.

Jak jste se ocitl v Rosicích?

V polovici června mně volal ředitel Slovanu Petr Čejka, zda bych nechtěl převzít muže. Já mu odvětil, jak můžu vést divizi, když jsem u juniorky Zbrojovky. Byl z mé odpovědi trochu rozpačitý. Asi věděl víc než já, protože řekl, že mně na konci června smlouva ve Zbrojovce skončí. Tak jsme se dohodli, že pokud to tak bude, přijdu do Rosic.

Jaké jsou ve Slovanu podmínky pro trénink?

Myslím si, že velmi dobré. Dvě travnatá hřiště vedle sebe, kousek dál umělka. Kvalitní regenerace, posilovna, vířivka. Hráči mají k tréninku vše co potřebují.

Jak často trénujete?

V přípravném období to bylo čtyřikrát v týdnu, v současné době třikrát.

Jakou máte účast na tréninku?

Osmnáct hráčů. Myslím si, že je dobrá. Pokud by některý hráč nemohl přijít, může si nahradit trénink se mnou v Bosonohách, kde ve volných dnech vedu dva tréninky krajského mužstva. Navíc pro mne není žádný problém, když si domluví skupina individuální trénink. Mě totiž práce nesmírně baví a tak jsem jí schopen obětovat veškerý čas.

Dostal jste při příchodu nějaký specifický úkol?

Myslíte jako konkrétní umístění? To ne. Navíc zatím ani nedokáži odhadnout sílu ostatních soupeřů, protože jsem tuhle soutěž detailně nesledoval.

Jak tedy děláte přípravu na jednotlivé zápasy?

Ordinuji styl zápasu podle nás a nikoliv podle soupeře. Nicméně nechám si poradit od asistenta, či ředitele, kteří naše divizní soupeře znají lépe než já.

Jaký praktikujete systém?

Jako bývalý obránce se snažím vycházet z kvalitní defenzívy. Na ní chci navázat rychlý a kombinační fotbal s přihrávkami po zemi a vypracování střeleckých příležitostí. Rozestavení volím klasické 4 – 4 – 2.

Vašim předchůdcům se před časem podařil skvělý tah, když obránce Živného přeškolili na útočníka a on se stal vedle Malaty nejlepším střelcem mužstva. Nemáte podobnou touhu?

Nedávno jsem Hušku posunul do středu hřiště, ale jeho místo je přece jen na stoperovi, proto se vrátil zpět. Dopředu ho nijak netlačím, protože tím by se změnila naše hra. Na vysoké hráče by musely chodit nakopávané míče a já preferuji hru po zemi.

Od koho jste se učil trenérství?

Za svého učitele považuji Petra Čuhela. Ale za tři roky ve Zbrojovce jsem se naučil vedle kvalitních koučů dost. Od každého jsem si vzal něco, proto jsem Zbrojovce vděčný a rozhodně jsem vůči ní nezatrpkl. A také věřím, že se do Zbrojovky jednou vrátím.

About

Kategorie: A tým